Questy
Tree of Knowledge
Staroch přiložil do kamen, když tu se dveře chýše prudce otevřely.
"Eh, hromská práce, ty oživlé stromy sou čím dál nebezpečnější! Poslední fůru sem tam musel nechat, přinesu ji ráno" zahalekal mohutný mladík a neohrabaně za sebou zavřel dveře. V jedné ruce držel dřevorubeckou sekyru a druhá mu ochable visela podél těla zbrocena krví...
"Sedni si, podívám se na to" promluvil stařec a vytáhl z truhlice mast a obvazy.
"Víš, nebylo to vždycky tak" začal vyprávět staroch, ošetřujíc zraněnou ruku. "Kdysi nebyly oživlé stromy zlé, naopak, dobrý dřevorubec si s moudrými oživlými stromy ze svého lesa rozuměl a toto porozumění bylo pro obě strany prospěšné. Sekyra nemusí lesu jen ubližovat, ale lidé, lidé jsou příliš zahledění do sebe. Nevážili si toho dobrého, co bylo, a chtěli stále víc a víc.
A tak postupně moudré stromy mizely. Snad zjistily, že snaha vyjít s lidmi je marná a ustupovaly stále hlouběji do hvozdů. Ale my lidé jsme plémě, které se nezastaví před ničím. Tak jednoho dne moudré stromy zmizely nadobro"
"A nezůstal žádný? Ani jeden?" vychrlil ze sebe mladík zapomínaje na bolest.
"Mno, říká se, že jeden zůstal" starochův hlas se podivně zachvěl "Nejstarší a nejmoudřejší, ten, který je v míru se všemi živly, legenda však říká, že odešel daleko, a už nikdy nespatří hvězdy nebo slunce a nepocítí hlazení deště".
Staroch dokončil obvaz a dobrácky zahučel „mazej spát, zejtra ráno nás čeká dřina v lese. Musíme přinést o fůru navíc.“