Zde jest příběh Orrina, syna Lorda Haarta a sličné Lady Adeily, Orrina Paladina hledajícího pravdu a bojujícího do posledního dechu za čest a spravedlnost.
Moji ctění rodičové to se mnou popravdě neměli vůbec jednoduché. Na rozdíl od mých dvou starších bratrů, Crag Hacka, vyhlášeného bojovníka a Inghama, proslulého léčitele, nepodědil jsem po matce ani po otci žádné vlohy tak výrazně, a má životní cesta tak byla dlouhou dobu nejistá. Ačkoliv jsem neunikl tvrdému bojovému drilu otce, vynikajícího rytíře, a dlouhé chvíle už od útlého dětství trávil po boku své matky u raněných a těžce nemocných, kteří vyhledali naši pomoc, k žádnému z těchto pradávných a mezi prostým lidem i panstvem velice uznávaných umění jsem nepřilnul natolik, abych se po vzoru svých bratří pevně rozhodl pro jednu či druhou životní cestu. Marně mi rodiče domlouvali v obavě, že kvůli mé nerozhodnosti ze mě nakonec nebude nic, nebyl jsem schopen ani ochoten opustit kvůli boji léčitelství a naopak. Došlo to až tak daleko, že dosud bezbřehá trpělivost mých nejbližších dospěla svému konci a já byl vyděděn, nebo chcete-li, vyslán na zkušenou, v dobré víře, že snad život na vlastní pěst mi pomůže konečně se rozhodnout. To mi táhlo na osmnáctý rok, když jsem se, vybaven jen tím nejnutnějším, z paluby veliké plachetnice naposledy ohlédl za svým rodným krajem. Ta loď plula do vzdáleného království zvaného Britania, vstříc největšímu a dosud trvajícímu dobrodružství mého dosavadního života...
Prvních pár dní jsem jen tak zvědavě brouzdal ulicemi hlavního města, a pak už události dostaly poměrně rychlý spád. Neváhal jsem ani na vteřinu, když jsem zjistil, že místní hřbitov noc co noc terorizují nebezpečné záhrobní zrůdy a po mnoho večerů, bok po boku s dalšími chrabrými hrdiny, přispíval svým bojovým umem (díky, tatínku!) k redukci nekonečných zástupů těchto odporných tvorů. Přestože se dodnes občas vprostřed noci hrůzou probouzím při vzpomínce na souboje s Temným Lordem, jakýmsi kapitánem šiků nemrtvých, znovu cítím staré šrámy, tu prudkou bolest pulzující mým tělem v pravidelných intervalech, když jsem uvízl v některé z jeho paralyzujících pastí, vzpomínám na tyto své prvé "skutečné" bojové zkušenosti s nostalgií. Všechna ta bolest a utrpení přinesly své ovoce, velmi jsem se zdokonalil v boji mečem a taktice přískoků a úskoků. Díky slastnému pocitu platného člena bojové skupiny jsem se snáze smířil s faktem, že v tomto ohledu nemám šanci vyrovnat se svému nejstaršímu bratrovi, bojovníku Crag Hackovi, natož pak svému otci...
Při jedné z mnoha toulek divokými lesy jsem narazil na bažinu zamořenou nenápadnými tvory podivných jmen. Byli překvapivě hbití, někteří vybaveni kopími či bojovými kladivy, a nepřítele napadali vždy ve skupinkách, což mi, zvlášť při našem prvním vzájemném setkání, činilo nemalé potíže. S partou dobrodruhů by jejich odpor pravděpodobně netrval příliš dlouho, ale byl jsem v tom sám, daleko od civilizace, a snad i díky tomu jsem teprve zde, v páchnoucí bažině, náležitě docenil své vlohy pro krytí sebe sama velkým těžkým štítem. Nakonec už nebyl problém právě štítem odrážet útoky dotěrných bažinných potvor a v relativním klidu jednu po druhé drtit svým mečem.
I moje první setkání s drakem bylo obzvlášť poučné. V bezprostřední blízkosti těchto hrůzných, obrovitých monster není radno pobývat ani o vteřinku déle, než je nutné. Navíc údery mého meče evidentně nečinily drakovi žádné větší problémy, a tak jsem objevil sílu těžkých obouručních zbraní a osvojil si bojovou taktiku "dej ránu a utíkej".
Sbíral jsem zkušenosti, sebevědomí pomalu rostlo, ale nějak se postupně vytrácela radost z vítězství, a tedy i chuť do dalších soubojů, zkrátka dostavila se, pro mne typická, touha po změně. Také jsem trpěl při každém pohledu na vznešené pány a rytíře, vystrojené do zbrojí z drahých kovů, a po každém setkání s bankéřem mi bylo, mírně řečeno, neveselo. A tak jsem se bez špetky studu v tichosti chopil krumpáče a s odhodláním sobě vlastním se pustil do úkolu, jenž měl doopravdy prověřit mou trpělivost - "prokopat se" až k bájnému Mytherilu. Mnoho dnů, týdnů a měsíců uplynulo, když jsem v temných dolech, zpocený, až do naprostého vyčerpání, kopal a hledal. Vytrvalé úsilí se však bohatě vyplatilo. Nejen že mi Mistři kováři z plodů mé práce ukovali úžasné věci, o kterých se mi před tím ani nesnilo, ale ještě zbylo dost i na prodej! A okolnosti důlní činnosti, tedy samota kdesi daleko v divočině, kde člověk nejednou narazí na podivíny, zloděje nebo i vrahy, mne v podstatě donutily k dalšímu rozšíření mého obzoru, rozvoji velmi praktických skautských umění schovávání se či čtení stop, jež mi mnohokráte zachránily cenný majetek nebo i život.
Nakonec přišlo nevyhnutelné, totiž přetěžko se člověku přežívá samotnému v tomto složitém a nebezpečném světě, role věčného tuláka či nájemného žoldáka byla pro mne dlouhodobě neúnosná a tak jsem po dlouhých letech putování konečně "zakotvil". Po docela tvrdém, ale zcela pochopitelném přezkoušení mých dovedností, a po nezbytných formalitách, jsem byl slavnostně, s náležitou pompou, přijat do váženého a respektovaného cechu rytířů a začal žít úplně novým životem, životem v komunitě skutečných hrdinů. Tímto jsem, pravda, ztratil onu povznášející, absolutní svobodu, můj životní styl se změnil k nepoznání, ale zároveň jsem získal cosi nenahraditelného - ryzí přátelství a s ním související pocit jistoty, pocit, že je na koho se spolehnout, když je nejhůř.
Účastnil jsem se již před vstupem do guildy mnohokráte poměrně velikých výprav, kterých se účastnilo mnoho hrdinů, ale teprve teď jsem na náročných, vyčerpávajících cestách až na samá dna temných jeskyň, v kruhu přátel, druhů z klanu, pochopil, jak úžasnou a vlastně asi vůbec nejsilnější zbraní je v boji proti zlu souhra. Dobře organizovanou skupinu lidí, nadšených pro jednu věc, ochotných zemřít jeden pro druhého, opravdu jen tak něco nezastaví. Znovuobjevil jsem v sobě již skoro zapomenuté léčitelské vlohy, náležitě je zdokonalil (raněných bylo stále dost, děkuji, maminko!), oprášil své znalosti magie nižších kruhů a cítil se najednou, obklopen lidmi, kterým mohu bezmezně důvěřovat, velmi silný, nepřemožitelný. Stal jsem se Paladinem, Svatým bojovníkem, který sice nevyniká nad ostatní žádným bojovým, magickým ani léčitelským uměním, ale díky své všestrannosti je vysoce ceněným, vyhledávaným a velmi platným členem v podstatě jakékoliv skupiny dobrodruhů. Rozluštil jsem konečně největší hádanku svého života, našel své povolání, jež mi nejlépe vyhovuje.
Paladin jest nejuniverzálnějším povoláním v tomto úžasném světě, v tom spočívá jeho největší síla. Svatý bojovník, symbol cti, obránce pravdy, vymítač zla a ochránce slabých a nemohoucích.
S úctou
The Glorious Lord Orrin
Crusader of Honour
STR: | 130 | DEX: | 100 | INT: | 70 |
---|
|
|
|
Level | Kouzlo | Runy | Reagenty | Cast Time |
---|---|---|---|---|
1 | Create Food | IMY | Ga,Mr | 10 |
1 | Heal | IM | Ga,Ss,Gi | 10 |
1 | Magic Arrow | IPY | Ns,Bp | 10 |
1 | Night Sight | IL | Ss,Sa | 10 |
1 | Reactive Armor | FS | Ga,Ss,Sa | 10 |
2 | Agility | EU | Bm,Mr | 20 |
2 | Cunning | UW | Ns,Mr | 20 |
2 | Cure | AN | Ga,Gi | 20 |
2 | Protection | US | Ga,Sa,Gi | 20 |
2 | Strength | UM | Ns,Mr | 20 |
3 | Bless | RS | Ga,Mr | 30 |
6 | Mark | KPY | Bp,Bm,Mr | 40 |
8 | Resurrection | AC | Ga,Bm,Gi | 50 |
Level | Pouze svitek | Runy | Reagenty | |
3 | Teleport | RP | Bm,Mr |
Změna je možná za 1 000 000 zlatých a podle další cesty i podle skillu.Pokud při změně nelze použít skládanou zbraň bude vyměněna za typ použitelný.
Otevřeli se brány nových škol a řádů v cechu Paladinů. Věřte, že nabízejí nové možnosti.
Copyright 1999-2024 Dark Paradise | Zásady ochrany osobních údajů