Questy

Glass Hammer

Den na Trinsickém tržišti začínal jako každý jiný...

Spousta lordů postávala a možná i podřimovala, vyspávajíce únavu z dlouhých nočních výprav, nebo zas únavu z dlouhých nočních pitek v hostinci. Většina z nich se leskla a blyštěla, odrážejíc paprsky ranního slunce ve svých naleštěných zbrojích z nejcennějších kovů, zakoupených mnohdy právě pro tento účel. Mezi nimi postávalo několik řemeslnických mistrů, nabízejících své produkty. Dalo se zde koupit skoro vše. Od magických kuliček odhalujících stav zbrojí, přes svazky knih s vědomostmi o roztodivných dovednostech až po zvířecí mazlíčky a mustangy z nejlepších kovů.

Tržiště tedy bylo plné různého překřikování, smíchu i nadávek napálených kupců a žilo si svým líným životem.

I mladý kovářský mistr Anubis zabloudil, jako skoro každý den, do těchto míst. Rád se procházel mezi krámky prodavačů, zkušeným okem hodnotil práci ostatních řemeslníků a podivoval se nad výbavou mocných válečníků, hraničářů i mágů.

Sám nebyl tím nejodvážnějším dobrodruhem – ačkoli již se svými přáteli navštívil několik doupat plných hrůzostrašných monster, nejraději měl bezpečí městských ulic, anebo své kovářské dílny.

Náhle ho zarazil odlesk na ostří podivné sekery. Jako kovářský mistr znal samozřejmě velice dobře všechny známé kovy, od prostého železa, až po hříšně drahé adamantium, ale přeci jen mu barva tohoto kovu přišla podivně odlišná. Přistoupil tedy k neznámému válečníkovi, který byl na první pohled pod mistrovskou bojovou róbou oplátovaný jako obří železný krab, a který právě v pravé ruce svíral topor té zvláštní sekery, která ve slunečním svitu opaleskovala podivným světle modrým svitem. Jako by snad ani nebyla z kovu, pomyslel si ještě, ale překonal ostych a s profesionálním úsměvem oslovil toho obrovského muže: "Nazdar brachu! Čoveče, takovej kov z kterýho máš tu sekeru, jsem ještě neviděl, a že už jsem viděl snad všechny zbraně, který jsou vykovat."
Mohutný válečník, sedící ke všemu ještě na čistokrevném mustangovi, sklonil průzor přilby dolů a přibližně jeho směrem a nevrle zabručel: "To je taky skleněná sekera, to nevidíš nebo co? Žádnej kov, ale sklo. Nějaký magický nebo co."
"To je nějaká hloupost, taková zbraň se ti přeci musí hned rozbít ne?" podivil se Anubis a čelo se mu zachmuřilo při představě, kolik práce by měl s výrovou jedné skleněné zbraně, kterou by každý silnější úder do kovové zbroje musel zákonitě rozbít na tisíc střepů.
"Ba ne," odpověděl zamyšleně onen válečník, slezl z mustanga a odložil konečně svojí sudovitou přilbu, čímž odhalil svou překvapivě mladou tvář, pokrytou jen lehkým vousem. "Vlastně ani doopravdy nevím, čím to je. Ono to vlastně není obyčejné sklo, odlévá se snad z nějakých kovů a opracovává takovým podivným kovářským kladivem. Zbrojí pak projede jako máslem, ale zvláštní je, že se prej zase roztříští při prvním nárazu o magický štít. No, tak budu holt kouzelníky mlátit něčím jiným. Ale je to taková záhada..." dokončil svůj monolog.
Anubis trpělivě naslouchal a když mladý válečník dokončil vyprávění, nedalo mu to a zeptal se s nadějí v hlase: "A neříkal náhodou ten řemeslník, který ti tu sekeru vyráběl, kde si tohle zázračný kladivo opatřil?"
"No, budeš se asi divit, ale zeptal jsem se ho na to samý. Přišlo mi to taky celé jako pořádně velké čáry. Zalil totiž tím podivným sklem mojí sekeru, pak to toho párkrát praštil tím kladivem, zablesklo se, zasmrdělo to jako po bouřce a na ponku ležela jenom kupa maličkejch střepů. Myslel jsem, že ho roztrhnu jak hada, ale on se tvářil, jako že je všechno v pořádku a tak jsem ho ani nepraštil. A dobře jsem udělal. Normálně mávnul pazourou, shrnul tu hromadu střípků na zem a na ponku zůstala ležet tahle nová sekera." Válečník hrdě zamával sekerou ve vzduchu, což mu vyneslo několik nelichotivých poznámek od kolemstojících rytířů i kupců. "Koukni, není ani poškrábaná. A tak mu povídám, jakože kde to sebral to kladivo a kolik ho to jako stálo. A von mi povídá, že ho prej dostal na místě, kde se učil kopat rudu a že se tam platí stříbrem a potem a né v mincích. Prostě cvok, jak povídám. Ale zbraň je do zas dobrá, tak jsem za ní zaplatil hezkejch pár tisíc – a vlastně i tu mojí starou sekeru. A to je všechno, co o tom vím.", dovyprávěl mladík, nasadil si zas přilbu a vylezl na mustanga.
"Tak díky za příběh. Kde se učí řemeslníci těžit rudy, moc dobře vím. Teď ještě vymyslet, čím zaplatit za kladivo a půjdu to omrknout." rozloučil se s ním Anubis a vyvolal z magické runy kouzlo přenosu, které ho zanese k jeho kovárně.