Questy

Krvavý liche

No... a to by pro dnešní noc mohlo stačit, běžte."
"Ale Mistře Mayze, my jsme slyšeli, že i v lidské formě můžeme být odolní vůči ohni." zeptal se malý imp.
"Ano, to máš pravdu, ale je to trošku zvláštní, a podivný příběh, a už bude skoro den, necháme to na jindy..."
"Mistře, prosíme, povídejte, do svítání je ještě skoro hodina." nedali se impové.
"Dobře tedy, i když trochu zkráceně, ale nesmíte mne přerušovat." dodal Mayze a usmál se nad zvídavostí impů, však sám nebyl jiný.
Impové se radostí zatetelili, až jim zapleskla křídla o sebe.

"Bylo to dávno, i když ne zas tak dávno, aby si to nejstarší z nás nepamatovali. Do našeho cechu přišel člověk, nekromancer, a velmi se zajímal o podstatu stone morfu, bylo to ještě předtím, než vyprchala síla ze starých krystalů. S několika staršími vymýšlel, jak dostat odolnost vůči ohni i do lidské formy. Po dlouhé době se dostal k tomu, že dokázal extrahovat jakousi esenci, která na vampírech dokázala potlačit účinky ohně."
"Jůů!" zašvitořili impové a začali se vrtět. Mayze je jen letmo uklidnil přerušením vyprávění a klidným pohledem na ně, klid se vrátil okamžitě.
"Tady se však ukázal důvod, proč byl necromancer tak úslužný a ochotný vampírům pomáhat, chtěl získat imunitu proti ohni hlavně pro sebe, a tak v okamžiku, kdy získal esenci dostatečně stabilní a vyzkoušenou, pokusil se imunitu dodat i sobě. Nefungovalo to však tak, jak čekal, nebo jej bohové chtěli ztrestat, jeho nekromantství se probudilo a proměnilo jeho samotného na nemrtvého - Liche, a co víc z vampíří složky mu také něco zůstalo, nesmí na světlo, stejně jako my, a rovněž jak my má žízeň po krvi."
Impové už se zase neposedně vrtěli s očima navrch hlavy, už, už se na něco zeptat.
Mayze jim tentokrát jen pokynul rukou, že vyrušování nebude snášet a sám jim hned odpověděl na otázku, kterou viděl v jejich vykulených očích. "Po tomto se představení cechu rozhodli, že nebudou již trpět další pokusy a rozhodli se jej vyhnat z prostor cechu. Ovšem on jakožto tvor, co na slunce nesmí, je nemrtvý a navíc žíznivý po krvi, se nemohl vrátit mezi lidi, hanba mu to nedovolila, a proto se ukryl někam do hlubokých jeskyní, kde snad přemýšlí jak odčinit svůj podvod na rase upírů."

"A Mistře? Kde je ta jeskyně?"
"A jak se jmenoval ten necromancer?"
"A jak hasí svou žízeň v té jeskyni?" hrnuly se otázky.
"To vám nepovím, protože sám neznám tyhle odpovědi, ale ti nejstarší říkají, že komu je souzeno, ten už ví kde hledat."

Impové měli ještě spoustu otázek, ale protože na východě, nad Isamu-Jima, již začala obloha bělet blížícím se svítáním, a i mistr už se zvednul a ubíral se směrem ke své rakvi, i ostatní se rozprchli do svých úkrytů.
Však se zase večer vyptají na všechno, co jim spánek přes den na duši přinese.