Ministerské výnosy

*Postava v černém se sklání nad čerstvým hrobem, tichý hlas plný bolesti*
Jak jste jen mohli. Proč? Co vám udělala? Jen si hrála na dávno zapomenutém hřbitově a vy si prostě příjdete a zabijete ji!
*Muž se vztyčuje, ruce zaťaté v pěst*
Nu dobrá. Myslel jsem, že je s vámi možné vyjít po dobrém, ale zřejmě to není možné. Je tak snadné zabít mladou křehkou dívku obklopenou několika mumiemi, uvidíme jak si poradíte se mnou. Zaplatíte za každou kapičku její krve!

------------------------------------------------------------
Loď převážející několik vzácných zbraní z forem určených pro Cech wariorů se nevrátila do mateřského přístavu. Předpokládá se, že byla přepadena a potopena piráty, kteří v posledních týdnech značně zvýšili svou aktivitu. Již žádná loď si nemůže být na moři jistá.
(Completed by Gary, Wanda: bandité okradli bandity)

Dne 1.5.2003 ve 20:00 se koná porada craftů v sídle cechu (velká budova v Britain při cestě na hřbitov.) Všichni crafti jsou srdečně zváni. Slušné chování podmínkou.
Palička, Patron craftů

V zemi se objevilo bezejmenné zlo, které na sebe prý bere zvířecí podobu a rozdává smrt zvířatům, prý i na člověka si troufne. Leč zahnat ho nebude nijak snadné, jako by v tom byla nějaká čertovina.

Slunce vesele svítilo. Klidné moře, vyhřátý písek pláže a chladivý stín nedalekých palem ... ideální místo na koupání, řekl by si určitě člověk. Kdyby tam ovšem nějaký člověk byl. Písečná pláž byla ale uplně prázdná .. až na velkou okovanou truhlu houpající se v příboji a škaredou krysu, vezoucí se na jejím víku.
(Completed: nálezci pokladu gratulujeme)

------------------------------------------------------------
Skara Brae, rybářův dům, 12:15
chlapec: Ale já ho vážně viděl mami! Měl tááááákhle velký křídla a šupiny mnohem hezčí než ten kapr co ho tatínek včera chytil k večeři. A z nosu se mu kouřilo .. a a a pak udělal "chramst" a sežral tu ovci ...
matka: Přestaň si už vymýšlet a radši dojez tu kaši.
(Completed: drak byl zabit a stáda ovcí jsou v bezpečí, Skara Brae děkuje neznámému hrdinovi)

------------------------------------------------------------
Potkal já sem tlupu trolů,
v lesích u minockého dolu
Jeden z nich mě klackem bacil,
jen tak tak sem život spasil

Seamon, potulný muzikant
(Completed: Seamon: "jo prej je někdo dostal kámo ..")

Hřbitůvek tento prohlašuji za mé panství .. mé a mých dětí. *poplácává mumii po zafačované hlavě.* Každý kdo se přiblíží zemře a rozšíří řady mých ratolestí.
Nekromantka Auda
(Completed: Auda byla zabita spolu se svými "dětmi" a lesní hřbitov se opět ponořil do ticha)
------------------------------------------------------------

Kupec Ezechiel: Jel jsem prodat sve zboží do Yewu a byl jsem hanebně přepaden nějakými barbary. To jsou dneska poměry .. co dělaji kardinalovi stráže? Hoví si v paláci, pořádají koncerty a ubozí pocestní jsou přitom masakrováni. O zboží mi ani tak nejde, ale byla ukradena i má věrná lama. Vypisuji tímto odměnu za její navrácení v hodnotě 10000 zlaťáků. Kdo jí najde, nechť napíše zprávu (PAGE) mému patronskému bohovi .. on vyplacení odměny zařídí.
(Completed by Antigon: lama Andulka nalezena, čest a sláva statečnému zachránci)

Obklopen ohněm leží vzduch zasvěcený vodě. Zhruba vprostřed místa tohoto jiné místo ohraničené měkostí vzduchu prostírá se. Vejdi do něj, však pozor dej, neb chudobu mou krásný sen tam střeží.
Ismaril, alchymista
(Completed: Ismaril: hmm nekteří lidé jsou chytřejší než jsem si myslel. Ještě o mně ale uslyšíte.)

(odposlechnutý hovor:)
Ashak: A dobrý den sousede, jak se vede ženě? Co děti? Jak jdou obchody? Kam kráčíte takhle po ránu?
Disman: Zdravíčko. Už je jí líp. Zlobí parchanti, však to znáte. Mizerně. Do knihovny .. vrátit jednu zajímavou knihu o pirátech.
Ashak: Aha, tak hezký den.
Disman: Mějte se.

------------------------------------------------------------
Sedí žába u pramene,
nikdo na ní nevzpomene
Hledí smutně do daleka,
na prince však marně čeká
Nepříjde a nepřipluje lodí,
jen smrt, ta ji vysvobodí ....
(Completed:
Ani to moc nebolelo,
život i žal opustil žabí tělo ...)

Jiz davno mrtve, temne zrudy, se objevily na hrbitove u hlavniho mesta. Moudri magove se shoduji, ze za tim stoji velmi necista sila. Obcas, potichu, vyslovi to jmeno - Demon...

V noci celá ohnivá jeskyne třásla se. Pak však zapadl poslední kámen na své nové místo a byl klid, jen prach se pomalu snášel...

Zvěd proběhl kolem zdi, skryl se ve stínu a pozoroval tiše, ale pozorně okolí. "Ne, teď jsem skoro u cíle, teď už mě nesmí dostat!". Obrysy stromů nabíraly hrozivý tvar, který ho přiváděl k šílenství, ale jinak nikde ani živáčka. Náhle se před ním objevila hrozná stvůra, která ho málem zmrazila strachem. Vytasil svou dýku a očekával smrtící úder. Když se však nic nedělo, poněkud se vzpamatoval a uvědomil si, že ho vyděsila obyčejná, malá myška, která se vracela z jakési výpravy na zbytky do lidských příbytků. "Co mě to vlastně honí za zrůdu?" pomyslel si. Cítil však, že se k němu snaží probojovat jestě jedna otázka, otázka zdravého rozumu: "Honí mě vůbec něco?". Věděl, že odpověď je ne. Jenže, co kdyby přece? Jakýkoli omyl by ho stál život. A od toho byl přece odbornik, proplouvat mezi panovniky, tak aby nevedeli mezi nima ziskavat informace a pak za tyto informace krasne zlatacky a pritom neztracet tak dulezite veci, jako je vlastní život. Jenže teď už bylo pozdě. Už když odléval ze sádry obraz pečeti a opatrně nad svíčkou otevíral ty prokleté dopisy, tak mu běhal mráz po zádech. Jenže kšeft je kšeft a zlaťáky se hodí, ne? Nechápal, proč mu za korespondenci tohoto provinčního snílka, jehož území se rozkládá mezi pavučinami a starými pergameny, vydávají některí mocní takové balíky peněz, ale pak usoudil, že dokud mu platí, tak to není jeho starost a nechal podobné myšlenky plavat.
"Tak raději abych už šel." Proplížil se k tajnému vchodu do paláce a jako by mu za patami hořelo, proběhl ponurými tajnými chodbami až do přijímací kanceláře v druhém patře, která zela prázdnotou. Sedl si do křesla pro hosty a zhluboka oddychoval. Když tu najednou před sebou zahlédl obrys obrovského hada a jeho zlé oči, jak ho probodávají hypnotizujícím pohledem. Vyskočil a upaloval pryč.

Stráže, stojící u vchodu paláce probral řinkot skla a následující tupý úder. Když prohledali okolí paláce, nalezli podivného muže, který zřejmě ukončil svůj život skokem z okna. Když ho prohledali, nalezli u něj pergamen, psaný roztřeseným písmem, který hned předali svému vládci, jež se přišel podívat, co se to děje v jeho vlastním sídle tak pozdě v noci (a který s vyjímkou dvorního čaroděje byl široko daleko jediným, kdo umí číst...)

<i>Vy vsichni podridit, zivotu zachovat, otroci byt a slouzit pro ja, nebo do posledniho zemrit strasnou smrt a po tato smrt otrok muj byti naveky.
Vy zitra 20.2.2003 prijit 9 hodin vecer nas tabor a vsechna zbran slozit!

Hefaiston, dobyvatel a vitez

Ne, bude tomu naopak Hefaistone. Moonglow je mym uzemim a ty zde nemas co delat. Proto te vyzivam, abys sebral vsechny ty svoje zoldaky a zmizel do konce tydne z ostrova.

Lord Elric, svrchovany vladce Moonglow

Tvi muz padat za tva opovazliva slova. A vez ze s sila Al Hazred kterou my sebrat a pouzit na nase vec oni zemrit znova vstat a vstat a bojovat s tvuj muz posledni. Oni byt nas otrok navzdy. Lec oni ziskat nas slava dobyty svet.

Hefaiston, velitel invaznich vojsk

Neobavam se sily Al-Hazreda, ktery byl pri pokusu o obsazeni Moonglow odrazen *odsekl Lord Elric*
A vez, ze moji muzi budou bojovat do posledniho dechu a ne proto, ze by byli mymi otroky... budou bojovat pod mou vlajkou za cest, mir a svobodu.
</i>

Dyrmagnos stanul před Al-Hazredem a ihned spustil: "Propůjčovat svou sílu a dokonce nesmrtelnost! Ještě takové lůze jako je Baradah the Twin, takový hlupák...!
Máš ty vůbec rozum?! Ani se nedivím, že tvá síla vyšuměla tak rychle. Dobře se ti dívalo na lidskou bezmocnost, že? No, všechno zlé je k něčemu dobré. Snad se ti za pár let vrátí soudnost. Teď budeš odpočívat!"

Než Al-Hazred stačil odvětit, Dyrmagnos vytáhl černou ebenovou skříňku a zlatým klíčkem jí otevřel.
"Vlezeš tam dobrovolně, nebo ti mám pomoct?"

Al-Hazred se zamračil a zafuněl. Potom s povzdechem zmenšil své tělo a vlétl do krabičky.

"Budou ti stačit dva roky?"

"Uvidíme, zavři už to zatracený víko!"

Dyrmagnos zavřel krabičku a zamkl jí opět zlatým klíčkem. "Vůbec si to nezaslouží, bídák jeden. Co všechno ještě budeme muset podstoupit, aby rovnováha světa zůstala zachována...?" povzdechl si nakonec a krabičku pečlivě uschoval v sedlové brašně.

Slunce začalo vydatně pálit a mlha se rychle rozptylovala. Racek seděl na zábradlí majáku, vysoko nad okolním světem, a nezaujatě pozoroval dění pod ním.

U vchodu do budovy stála postava. Vypadala jako elementál – ten vodní, jakého občas ráno vídá u pobřeží. Její barva však byla temně rudá, téměř černá.
Tu ze stínu štíhlé budovy vystoupil mladý muž a jeho sněhobílé šaty se na slunci oslnivě rozzářily.

„Vítám tě Al-Hazrede, doufám, žes měl příjemnou cestu.“
Teď, když stáli vedle sebe, bylo vidět, že Temný pán byl o dobrou polovinu vyšší než onen muž. Sípavý hlas jakoby se vinul kolem majáku a stoupal vzhůru k rackovi:
„Cesstuji na lehko,“ s úšklebkem se sklonil k Dyrmagnovi. „Čeho si žádášš od Al-Hazreda?“
„Znepokojuje mě tvůj chystaný útok na Moonglow. Jaký záměr máš s tím městem?“
Al-Hazred se pousmál a otočil se k moři. „Je to druhý ostrov, chápešš? Nemíním se spokojit s drobky ze stolu. Chci být ten, který hoduje. Chci víc a Moonglow je další v řadě.“
„Nesmysl, země pro nás přeci nemá význam.“
„Pozor na slova!“ zasyčel Al-Hazred a oči se mu zúžily v jedovatý pohled.
„To, co se chystáš udělat, mně může připravit spoustu problémů! Nemíním se dívat, jak ničíš ostrov kvůli svojí hamižnosti! To je lidská vlastnost!“

Stáli proti sobě a nevypadalo to, že výška je míra, která určovala převahu jednoho nad druhým. Racek ucítil ve vzduchu něco hrozivého. Roztáhl křídla a vyplašeně vzlétl. Mířil k moři, kde se cítil bezpečněji.
„Nessnaž se mě rozhněvat, Dyrmagne! Já jsem ten, kdo určuje, co se stane a co ne! Ty seš jen loutka bez věřících! Nemáš žádnou moc mě zastavit!“
„Opravdu to tak chceš?!“ Dyrmagnos zdvihl hlavu a upřel pohled na Al-Hazreda.
„Ó, ssnad bys mi nechtěl vyhrožovat?“ zasmál se Temný.
Dyrmagnos se usmál jako střelec, který vypustil z tětivy šíp a byl si předem jistý, že zasáhne do černého. „Nemá smysl to dál protahovat, ten ostrov nezískáš…“ a v ten moment se Al-Hazred neudržel a vrhl se na něj.

V rackovi ztuhla všechna krev při tom děsném zvuku, který se ozval od majáku. Zoufale mával křídly, aby už byl co nejdál od toho místa.

Na pobřeží se zvedl vítr. Před majákem stál Dyrmagnos, dlouhé vlasy mu vlály do tváře, a proti němu se jako had pohyboval Al-Hazred a syčel.
„Snad tě nepřepadla náhlá pomatenost mysli, my spolu přeci takto bojovat nemůžeme. Už jsi zapomněl, co nám svazuje ruce?“ Dyrmagnos se obrátil a nasedl na svého sněžného mustanga Nema.

„Jinde a jinak,“ zašeptal.
„Jinde a jinak,“ odpověděl mu Al-Hazred.

Poslední den. První měsíc v roce. Tak přece jen ten den přišel. Přišel nečekaně. Jako blesk z čistého nebe. Podobný blesk, které on občas sesílal na hříšníky tohoto světa. Zapadá slunce. Zapada... Navždy zapadá. Vesmírný písař dopsal svůj poslední řádek. Doba Boha Xeena skončila. Zbývá jen pád vzpomínek starce unaveného životem, světem i sebou samým. Unaveného marnou nadějí, ztracenými sny. Unaveného údery, z nichž některé přišly ze stran odkud by je nikdy nečekal. Co tě nezabije, to tě posílí.. Trpce se usmál. A co tě zabije, to tě neposílí. Z nebe slétl meteorit, narazil do svahu a nechal v něm hluboký kráter. Takový kráter, cítím ve své hrudi. Bývalo tam srdce. Už není. Nepotřebuji ho. Blázni jsou ti, kteří ho potřebují.. Zvláště v dnešní době. Rozhlédl se po světě kolem, světě, který pomáhal stavět někdy s úspěchem, jindy s chybami, pro poučení vlastních i druhých. Pohlédl na druhou stranu jezera.
Stařec opírající se o velkou železnou palici mu zamával. Xeen the Dash a Sain Xeen. Jsou si podobní nejen jménem. A dnešním dnem oba opouští nejen Temný ráj, nejen celý svět Ultimy. Dnešním dnem oba ztrácejí mnohem víc.
Sain Xeen se podíval směrem k Periskopu. Malý hrob se soškou draka. Starý přítel ze šťastnějších dob. Není to tak dávno co stavěl jeho hrob.
Já určitě žádný hrob nechci. Vzpomínky se nemají ukládat do hrobu ale do lidských srdcí. A já jsem už taky jen vzpomínka. Pro něhoho příjemná a milá, pro jiného teskná a nebo zlá.
Saint Xeen pozvedl ruce a z právě vycházející hvězdy sletly dva sněhobílé blesky. Každý na jeden břeh jezera. Postava Xeena the Dashe a Saint Xeena zmizely. Jen černý a bílý plášť zůstal na místech kde dříve stáli. Jemný vánek je zvedl jako chmýří a zvedl do výše odkud se pomalu a něžně snášejí jako dvě vzpomínky..

Vesmírný písař zaklapl knihu a trošku roztřeseně uklidil brk do kalamáře.. Je čas i pro mne. Jedna epocha skončila. Další nadchází. A po ní další. A další. A tak až do Konce. Pro mne je však tohle poslední příběh. Zdá se smutný? Konce bývají smutné, dokud si neuvědomíme, že konec je začátkem nového. A to nové může být lepší než to staré. Záleží jen na nás samotných.

Mějte se tu hezky přátelé. Řadu z vás jsem měl rád a některé jsem rád neměl. Občas jsem něco zkazil a občas se mi něco povedlo. Ale většinou jsem se s vámi dobře bavil. Takže se tu hezky bavte dál :). A občas si vzpomeňte, že existuje i jiný svět, kde se dá taky užít spousta zábavy.

Hodne štěstí,
Xeen the Dash, Vesmírný Písař a GM Xeen.

K palaci se tryskem priblizuje jezdec v barvach kardinalovych gardistu. Jakmile potem se lesknouci mustang zastavi u brany, jezdec seskoci a ve spechu vstupuje do palace, kde jiz netrpelive ceka Lord Brent, zastupce Kardinala, velitel gardistu.
"Veliteli, oddilu Richardovych vojaku se podarilo najit a osvobodit kardinalova vrchniho alchymistu. Prave ho transportuji zpet do palace."
"Vyborne, vyhlaste poplach, vsichni muzi do zbrane, uzavrete palac a vyslete hlidky po celem meste. Jiz nic nesmi zdrzet vyrobu leku pro naseho Vladce"
"Ano, veliteli". S temito slovy na rtech se garidsta uklonil a odchazi vyplnit rozkazy. Je jiz temer ve dverich do ubikaci vojaku, kdyz ...
"Vojaku, mate nejake zpravy o mem zastupci Sirmaelovi a jeho muzich ?"
"Ne, veliteli"

Zatimco v palaci biji zvony na poplach, uvnitr a kolem palace je slyset krik povelu, dusot nohou a rinceni zbrani, Lord Brent stoji nehnute u kardinalova trunu a premysli.... kdo stoji za unosem alchymisty, kam se podel Sirmael a jeho muzi... ze by opet Al-Hazred? Vzdyt jiz tak dlouho o nem nejsou zadne zpravy..... neco je spatne, citim zradu a nebezpeci...

Kolem mesta Yew se rozleza nakaza roznasena nemrtvymi silami. Puvod je zrejme v kobkach na mistnim hrbitove. Dokazeme tuto nakazu zastavit drive, nez se z Yew stane mesto duchu?

Monstra v Shame shromáždily po delší době nějaký poklad, těžko odhadnout jeho cenu, neb jej nikdo již 10 dnu nevyzvedl.

Dále se v Shame objevila dvojice sourozenců, postarší mágyně Kirsha a její stejně straré dvojče Karsh. Copak tam asi pohledávají? Kdo ví....

V krajine britanijske se opet zacalo rozmahat zlo. Monstra vylezaji ze svych ukrytu a obsazuji ridce obydlene casti Britanie. Kardinaluv zastupce prosi hrdiny, zvlaste ty mladsi, kteri se jeste neodvazi az do nitra dungeonu, aby se vydali potirat alespon tyto znamky zla.

Lord Brent, Velitel kardinalovych gardistu.

Záhadný zbojník uložil lup svůj do truhly v Deceitu, takže nyní je tam poklad nesmírný. Spojí se hrdinové k získání jeho, nebo o právo ho vyzvednout budou bojovat? To záleží už jen na nich. V každém případě i strážci Deceitu, po jejichž smrti dveře se otevírají, nyní střídají se velmi rychle.

A poklad už má nového majitele, v dungeonu tlejí poslední těla hrdinů, kteří nepřežili.

Banda orků přepadla kupce převážející množství mystických komponent a všechny zabila. Gurbo Gurba byl vůdcem této bandy. Kdo tuto bandu zlikviduje, může si za odměnu nechat veškeré mystické věci, které orkové nakradli našim příbuzným.

*pozůstalí*

* Potemnělými a opuštěnými chodbami paláce se tiše plížila postava. Její pohyb
splýval ve stínu a obratně se vyhýbala okny dovnitř procházejícímu světlu .
Venku byla jasná noc, měsíc v úplňku zářil jako by všechnu nahromaděnou energii
ze sebe chtěl vydat.
Téměr neslyšitelné kroky směřovaly do palácove kuchyně, kde zrovna kardinalův
osobní kuchař připravoval snídani pro svého vládce, tak jak to dělá každy den
ve stejnou dobu. A jako obvykle odchází do vinného sklepa pro láhev
kvalitního pitiva.
Zahalená postava proklouzla otevřenými dveřmi, ze záhybu svého roucha vyndala
lahvičku a její obsah vysypala do připravovaného pokrmu ....... a tiše zmizela.

Však oko vsímaveho pozorovatele by si na okamžik mohlo všimnout, ze z pod rouna
je vidět oděv.............. stejnokroj .............. kardinálovy osobní
gardy............

* Mohutna cerna san se opet otrasla. V jeji podzemni sluji byl citit neskutecny puch tlejicich tel..... jeskyni otrasl vse nicici rev, steny praskaly, kusy skal s rachotem padaly na zem .....

Cas zrozeni Kletby se nazadrzitelne blizi .....