Temná je Magie, a nebezpečná. Kdo si s ní zahrává, nedobře skončí.
Poslyšte příběh o kováři z Papuy, jehož jméno se už nevyslovuje a jenž získal přízvisko "padlý". Již jako malé dítě byl zvídavý a snažil se objevit všechna tajemství řemesla, jež zdědil po rodičích. Od rána až do večera, kdy jiné děti skotačily po lesích, stál u výhně a hrál si s kovadlinou. Když vyrostl, převzal kovárnu a stal se z něj vyhledávaný mistr svého oboru. Přesto ve volných chvílích stále bádal nad záhadami, které mu nedaly spát. Dokázal udělat skvělé brnění z čehokoli, ale jakmile se pokusil o zbraň, lepší kovy jeho úsilí vzdorovaly. Vyzkoušel všechno, za studena, za horka, zkoušel zbraně zakalit, přesto se mu nikdy žádná nepovedla.
Až jednou. Navštívil ho jeden divný mág, jestli by mu neušil róbu. Dali se do řeči a u lahvinky dobrého moku z mága vymámil některé formule. Jen mág odešel, běžel do lesa natrhat potřebné bylinky. Nalámal třísky, udělal z nich hořící kruh a o půlnoci zakřičel zaklínadlo, které se dříve naučil: Kal Vas Xen Corp! Zpočátku se nic nedělo, ale později jako kdyby vzduch uprostřed kruhu zhoustl. Oheň najednou přestal hořet a v kruhu se objevila bytost temnější než noc. Chtěl utéci, ale hrůzou se ani nepohnul. Slyšel jen ozvěnu hlasu: "Musíš vyrobit formu, kterou žádný smrtelník nedokáže. Dám ti tu moc. Ale za odměnu, teď jsi náš a až nadejde tvůj čas, přijdeme si pro tebe".
Když se ráno probral, byl již den. Odebral se tedy zpět do své kovárny. Jaké však bylo jeho překvapení, když se proti němu rozeběhl strážný a s pokřikem "zemři, temná zrůdo" ho začal honit po městě. Jen tak tak, že utekl. Schovával se po lesích, ale po čase, protože byl zručný, zbudoval si v opuštěném orčím táboře primitivní kovárnu. Tam pokračoval ve svém díle. Nakonec i takový magický kov, jakým je Mytheril, dokázal přetvořit. Jeho tajemství spočívalo ve formě, kterou prvně vymazal nečistými přísadami a poté do ní odlil zbraň. Ale to, že do zbraně přešla část démona, to neviděl. Začal vyrábět zbraně, které byly velmi mocné, ale také velmi zrádné. Zbraň, jež jednou přičichla ke krvi, se už nechtěla od ní oddělit, a každý, kdo jí chtěl uložit, s ní musel svádět tuhý boj. Navíc zbraň, pokud se nezakalila, byla velmi slabá.
Po čase náš kovář zjistil, že sluneční světlo nenávidí a odebral se do hlubin země. Tamní obyvatelé se ho báli a nechali ho raději jít. Tak šel stále hlouběji, až uviděl samotného Hlídače, jež měl podobu zlého démona. Tamsi postavil kovárnu a dál tam provozuje své nečisté řemeslo. Avšak stal se velmi nebezpečný, a každý by před ním měl být na pozoru. Navíc se proslýchá, že se bojí dobrodruhů a do jeho domku pouští jen řemeslníky. Co je na tom pravdy nikdo neví, zatím se žádný nevrátil živý...