Ministerské výnosy

Po včerejším vyčerpávajícím boji, kdy se na stranu temných elfů připojila i početná skupinka vrahů (zajisté podplacená za mrzký peniz), byla nakonec Sluneční Věž vyrvána ze spárů pavoučího lidu. Několika statečným se dokonce podařilo proniknout branou do Krvavých zahrad a zabít pavoučí královnu, která útok vedla.

Jásat je však velmi předčasné. Toto malé vítězství nic neznamená. Temnota pomalu ale jistě dál pohlcuje Starozemí. Šíří se zvěsti, že jedna z pavoučích armád pod vedením generála Thrandira obrátila svou pozornost k jednomu z hlavních strategických bodů oblasti .. k prastaré pevnosti ležící uprostřed skal.

Říká se, že Říše mrtvých je živým nepřístupná. Není to pravda. Existuje cesta, ale kdo by se odvážil utkat se se samotnou Smrtí?

Britainský kurýr přináší novinku od svého zpravodaje z Papuy.

Do přístavní krčmy prý včera dorazil podivný mořeplavec. Vyprávěl, že doplul až na konec světa, kde místo Chaosu nalezl neznámou pevninu, která mu připomínala bájnou Božskou zahradu. Vyprávěl, že zahlédl i bájné ptáky, Fénixy a prý dokonce i Skyhawka, o kterém si všichni mysleli že z našeho světa zmizel navždy. Musel však místo rychle opustit, neboť tamní obyvatelé příliš nestojí o smrtelníky. Zemi nazval podle její krásy Terra Sanctum.

....... videla vse ........ mohla se pohybovat v case ...... jak do minulosti, tak do budoucnosti ....... duse dlouho mrtveho carodeje, neznamou shodou okolnosti uveznena mezi astralnim svetem a lidskym svetem ..... videla vse ..... obrovske armady na bitevnim poli velkem jako cela Britanie se zarezavaly do sebe, vypadalo to jako kdyz morsky priliv narazi do pobrezi ....... videla Krale usedat poprve na trun, videla casy stesti a rozvoje v jeho zemich ....... avsak i duse pomalu umirala, ztracela svou vnitrni silu a myslenky ztracely souvislost. Chtela domu ...... videla hrad a mesto v plne krase, kolem panoval cily ruch ...... bolest, utrpeni, smrt aaaach mesto zmizelo, misto nej horici vesnice stoji, hordy pekelnych stvur pres ni se prelevajicich, masakrujici vse zive bez vyjimky ...... neco se stalo a cas se urychlil, nyni planinu ze severu lesem lemovanou vidi, na planine mohyly zarostle mechem stoji .... po lidske osade ani stopy, misto ni pohrebiste stoji ..... dalsi doba minula a na planinu prisli znovu lide, a mesto stavet zacali ..... po case hrad se objevil a mesto se rozrustalo ... a ona zacala sve bratry a sestry poznavat, jak mladi byli .... a sebe uvidela.

Aaaach neco ji vtahlo do daleke budoucnosti, letela nad krajinou a z dalky nezmerny jas byl videt ...... mesto bylo v plamenech, mohyly se oteviraly a ze zeme vylezala armada nermtvych, kostlivici se meci a stity, lucistnici a zrudna stvoreni ..... z der primo zloba tryskala a po eonech se ve nezmernem mnostvi uvolnovala .... videla obrance mesta bojovat a podlehat ...... a pak jeste neco ... avsak rev bitvy prehlusil jeji myslenky.

Musi jim pomoci, musi je zachranit, takhle to nenecha.

Poslední dvě pupulace povrchových mustangů neustále decimované ziskuchtivými tamery byly vyhubeny. Několika zbylým jedincům se podařilo ukrýt se do podzemních jeskyní. Snad se tam znovu vzpamatují a svět nepříjde o tato nádherná zvířata.

Zpravodaj Brianského spolku pro ochranu přírody

Cech válečníků stihla pohroma.
Jejich sídlo bylo přepadeno hordou nějakých bojovníků. Dělníci hlídaní temnými mágy a válečníky kámen po kameni rozebírají honosné sídlo cechu válečníků.
Pokud se lid Británie nespojí a nesmete tuhle bandu , nezbyde z cechu válečníků zřejmě nic než jen ruina.
Vypadá to, že na tomto místě zřejmě něco hledají.
Co to však může být?

Rozběsněné moře si s lodí pohrávalo, jako vítr s ptačím pírkem. Byla to silná noční bouře předzvěstující zimu a konec plavební sezóny. Kapitán lodi byl zkušený veterán a váhal přijmout tuto cestu na sklonku podzimu, ale tento rok byly zisky slabé a kupec byl za zvýšené riziko ochoten připlatit. Nyní měla Kráska Moří přelomený stěžeň a kormidelník byl smeten i s ovládáním kormidla. Pevnina již byla na dohled když moře pohltilo loď. Jediné co zbylo na hladině byla kupcova truhla pevně přivázaná ke dvěma sudům a pár trosek lodi...

<i>Kdo poklad nalezne nechť napíše page: "More,jmeno1,jmeno2,jmenoX.."</i>

Ve sklepení bylo příjemně. Nepronikl sem ani lezavý mořský vítr, ani puch z výroby o patro výše. Vůdce zlodějske guildy se pohodlě usadil v křesle a znovu pohlédl na měsíční zprávu "zajímavé." Poté zdvihl oči k poslovi stojícímu před ním "Poslali jste někoho na průzkum?."Zajisté můj pane .. tři muže." Poslův hlas skřípal jak špatně promazané soukolí, zjevně byl nachlazen. Vůdce zlodějů odložil zprávu do knihovny mezi ostatní dokumenty "A výsledek?." "Ani jeden se nevrátil ..."
(Completed by Sanct Lor: Zapomenutý a prokletý důl byl objeven, dobyt a jeho poklady vyrabovány)

(Vyhlašuji tímto guildu Sanct Lor za nejčastější a nejúspěšnější plnitelku mých questů. Kaj, Ledový bůh )
------------------------------------------------------------

Kdesi na zasněžených pláních severu se zatoulal můj oblibený koník. Tomu, kdo mi o něm podá zprávu (page), vyplatím odměnu 15000 zlatých minci. Navíc udělá dobrý skutek tím, že potěší mé ledové srdce. Klisna slyší na jméno Gerde, zvláštní znamení: barva mořských hlubin. Pozor kouše!
(Lord Broqua nalezl mého koně .. náleží mu můj dík a malá peněžní odměna)
Kaj

Stařešinové jednoho z barbarských kmenů neustále utiskovaného šířící se civilizací se rozhodli přesunout své kmenové území do bezpečnějších míst. Vystrnadit přisluhovače chaosu z nejspodnějšího patra ledových jeskyní a usídlit se na jejich místě nebyl pro tak statečné a bitvami zocelené bojovnky žádný problém.

póóZOR!

Jménem Temného přikazuji:

- Rozšířit území zabrané v týlu nepřítele z Minocké banky na celý Minoc.
- Všechny trénující muže zajmout, vycvičit a zařadit do Úderných jednotek Temného k použití v první linii.
- Veškerý majetek vyrabovat a odevzdat svému veliteli. Každý voják dostane desetinu narabovaného majetku jako žold.

Strategický cíl: Zabrat město plné nadějných vojáků, jež dokonce cvičí dobrovolně.

K splněné rozkazu ROZCHOD!

srg. Mostkin
1. Al-Hazredův regiment

Dnes k ránu, když se bezejmenný rybář vracel na své loďce z nočního výlovu pastí na raky, zahlédl zatoulanou kru ze severu, jak se o malý ostrůvek zarazila. Kra se s křupnutím rozlomila a na ostrov se vydrápala stvůra barvy ledu. Sotva své ztuhlé údy protáhla.. jala se ve slabém ranním slunci přepočítávat a sušit svůj poklad…

..splněno..

Přes všechna varování byl včerejšího dne dobyt cech válečníků. Vůdce útočníků, podle všech svědectví druhý z bratrů lichů Malvjon, využil služeb temných čarodějů a zabijáků a s touto krvelačnou armádou zákeřně napadl hrstku věrných bojovníků, střežících válečnickou pevnost. Po krátké bitvě vstoupil lich do cechu a po boku se svými žoldáky získal zpět tělo svého bratra. Je však známo, že čarodějové často trpí silnou arogancí a opovržením vůdši slabším. Právě tato vlastnost se stala Malvjonovi osudnou, neboť podcenil sílu, skrývající se v řadách těch nejproradnějších černokněžníků Británie a opojen svým triumfem zrušil dohodu o jejich odměně. Odpovědí mu však nebyla ponížená slova respektu a podřízenosti. Stalo se tak, že tento spolek krvelačných banditů, vyznavačů démonů, nekromantů a šílených elementalistů se ve své chamtivosti a pomstychtivosti během jediného okamžiku obrátil proti Malvjonovi, kterému nezbylo, než se po pár silných úderech pokusit o útěk. Po krátkém pronásledování kamsi do lesů byly Malvjonovy dny sečteny a byl jakýmsi nekromantem spálen na uhel při pokusu o teleportaci do svého doupěte, jehož umístění je dosud neznámé.

Stalo se tak poprvé v historii mé vlády, kdy ti nejopovrhovanějsí zločinci zachránili zemi od zkázy. Vyjadřuji tedy tímto poklonu nad jejich opovážlivostí, se kterou se pustili do boje s nejmocnějším čarodějem v zemi, avšak nehodlám samozřejmě nijak odprostit od obvinění na ně vznesených. Peníze, které jsem slíbil na odměnu za hlavu Malvjona budou vyplaceny jako odškodné rodinám padlých válečníků, které nebylo, díky stavu jejich těl, možné oživit. Nechť odpočívají v pokoji.

Tělo Savria bylo včerejším večerem řádně uloženo do krypty, jejíž klíč byl odevdán do mých rukou.

Tělo Malvjona doposud nebylo nalezeno, avšak podle údajných svědectví z něj nezbylo dost na to, aby mohl znovu ožít. Tímto je, doufejme, případ dvou lichů zdárně uzavřen.

Protektor Británie, Jan de Rahne

Na vědomost se dává, že dne 30. srpna bude v nově zbudované kryptě Cechu Válečníků pochován ctěný Carlos Savrio, bývalý čaroděj Rady Lorda Britishe. Skutečnost, že Savriovo tělo bylo i těsně před jeho smrtí ve více než sešlém stavu, potvrzuje veškerá podezření bývalé Rady, která jsou evidována na dně královských archivů. Tělo bylo po jeho smrti při útoku na Trinsic před několika týdny nalezeno s četnými spáleninami, rozdrcenými kostmi, ba co více usekanými údy. Přesto stále vykazovalo známky života a teprve dalším tuctem úderů svěcenou zbraní byl Savriův život ukončen. Tělo bylo po následném průzkumu označeno za tělo nemrtvého čarodějě, liche, a profesionální lovci nemrtvých tvrdí, že bylo dokonce starší než kterýkoliv z dosud existujících lichů, o kterém kdy kdo slyšel. Rada též ve svých dávných spisech uvádí, že Carlos Savrio, společně se svým bratrem Malvjonem, byli dokonce první, kdo provedl takzvaný Rituál Temnoty, kterýžto dokáže mocného čaroděje transformovat v liche a znásobit tak jeho čarodejnou sílu. Tyto informace však jeste donedávna nebyly vůbec brány vážně díky množství falešných spisků z dob Britishe.
Nikdo neví, proč se Savrio objevil až teď, avšak je podezření, že to má co dělat se vzrůstající silou Al-Hazreda. Je velmi pravděpodobné, že se brzy mohou ukázat i další, zmrtvýchvstalé legendy z dávných časů a je nutné učinit řádná protiopatření.
Savrio bude podroben řádnému pohřebnímu rituálu, a jeho tělo bude uzavřeno do krypty, která bude magicky zapečetena, aby se predešlo nepříjemnostem. Do doby, než bude postavena tato krypta, bude tělo uchováváno v cechu paladinů, kde ho budou strežit trinsičtí paladinové.
Nechť se obyvatelé mají na pozoru, neboť je zcela pravděpodobné, že lichův bratr, Malvjon, se pokusí brzy svého bratra zachránit. Pokud se tak stane, bude potřeba každý bojeschopný muž či žena, aby mu v tom zabránil. Gildě, která by dokázala tohoto licha zabít, rád vyplatím odměnu tříset tisíc zlatých za jeho hlavu. Bylo by však velmi nebezpečné nechat si Savria ukrást, neboť bychom tak měli proti sobě opět o nepřítele víc a to si v současné situaci nemůže Británie dovolit.

Protektor Británie, Jan de Rahne

Cech Kleriků zažil nepříjemnou událost. Jak se zdá, povstali duchové bývalých obyvatel kláštera a znepříjemňují všem návštěvníkům život. Dle jejich umíněnosti to vypadá, že se zde usídlili natrvalo.

Dnes v podvečer, se koná běh napříč krajem britanijským....

Přijdte si vyzkoušet Váš orientační smysl, umění boje s monstry a užít si zábavu s ostatními.....
Začátek: 21:20 před městskými branami v Cove. Zde získáte první indicii a běh může začít
Konec: odhadovaný čas běhu 2 - 4 hodiny
Jedná se o soutež jednotlivců, odměníme každého kdo do 4 hodin proběhne cílem.

Zvou Vás GM Liam & Kouba

COMPLETED

Do cile dobehli:
1. Demogorgon LiT (75k gp + titul Lorda)
2. Deus-ex (75k gp + titul Lorda)
3. Sandro Lit (75k gp + titul Lorda)
dalsimi zucastnenymi a odmenenymi (25k + titul Lorda) byli
za guildu LiT: Ulenius, Anakreon, Valheru
za guildu Honour: Nait Magusanus
sami za sebe: Rasta Kru, Joudanek

Gratulujeme

Čtyři skřeti brány střeží,
dokud žijí projdeš stěží
Abys mohl, každá brána
musí býti nehlídána ...

------------------------------------------------------------

Dnes mi přes cestu přeběhla černá kočka. A řeknu vám, byla to hodně divná kočka.
Skulp von Britain
(Completed)

Jemné aroma moudrosti dopadající na menší postavu v plášti, dlouhém špičatém klobouku a přiléhavé robě jen poukazovalo na prostředí studovny starého moudrého čaroděje. Ten jako vždy hluboce ponořen do svých tlustých prastarých knih. “ Ano ! “ Z ničeho nic vykřikl, a opět se zahleděl zpět do knihy. Hmm “Já to věděl, ti hloupí malicherní …. “ odmlčel se. Uchopil velkou knihu a spěchal po točitých schůdcích dolů do přízemi. “ Branildo “ Volal už z poloviny schodiště. “ Co zase ? “ Ozval se jemný ženský hlas. “ Já jsem to věděl, když se začaly používat ty prokleté cestovní runy, nejstarší části země neunesou tíhu magie kterou tento svět produkuje, proto se může objevit trhlina v prostoru, která tě dokáže přenést podobně jako magická brána, jen to nemůžeš kontrolovat kam tě zavede.”
“Ale dědku neblázni, zase tě chytá fantas.” Odcekla jeho družka a věnovala se svým bylinkám. Prošedivělý čaroděj s tváří plnou nadšení se otočil a malými krůčky vycupital zpátky na věž.

Potkal jsem ji uprostřed zasněžených ledových plání. Malé lidské dítě .. děvčátko s velkýma smutnýma očima. Samotné v mrazivé pustině. Proč jsem jí tenkrát nezabil? To ty oči, šedé, hluboké a neproniknutelné jak mlhy v jantarovém údolí. Pohled plný žalu, melancholie a bolesti vnikl do mé duše jak ostří dýky. Mé vlastní vzpomínky se vynořovaly z hlubin zapomnění: Teplo, vůně slámou vystlaného hnízda, pištění ostatních dráčat, a nad tím vším velká uklidňující silueta matky. Pocit bezpečí a klidu. Ale to vše je dávno pryč. Všichni jsou .. mrtví .. "Jsi sám, sám, SÁM", křičely ty šedé oči, "To co bylo se už nikdy nevrátí! Nikdy!"

Nevím jak dlouho jsem hleděl do dívčiných očí. Snad dlouhá staletí. Stačilo jen mávnout drápem, a v její krvi by se možná utopily i mé bolestivé vzpomínky. Ale já jsem nemohl. Nemohl jsem, protože ty oči měly pravdu ... Byl jsem sám.

Možná proto jsem jí nezabil, a možná proto jsem šel za ní, když se vydala pláněmi na jih. Přitahovaný její tajemným zármutkem, jako můra vábená ke světlu. Už jsem nechtěl být sám. Šel jsem za ní v bláhové snaze nalézt střípky vzpomínek .. mé jantarové údolí ukryté v mlhách minulosti. A tak začala naše dlouhá cesta ...

Jak mocný je cit stravující lidská srdce, jaké velké štěstí či naopak ukrtunou bolest dokáže způsobit. I zřel jsem v městě Trinsicu dvě srdce zasažená šípem amorovým. Námořník Olaf a komorná Mona zahořeli k sobě láskou. Láskou hlubokou jak moře a pevnější základů hor. Však osud se pramálo stará o štěstí smrtelníků, jde si vlastní cestou bez ohledu na cokoliv. A tak jednoho dne se olafova loď nevrátila ze své plavby, a nevrátila se ani příští den, týden ani měsíc. Mona den co den stávala na ostrohu u přístavu a vyhlížela, zda se přecijen na obzoru neobjeví loď s jejím milovaným .. marně. Potoky jejích slz skrápěly písek a její prosebé motlitby dolehly i k mým uším: "Mám-li žít bez něj, nechci žít vůbec .." Slitoval jsem se nad onou utrápenou dívkou, její srdce a tělo proměnil v kámen, a utišil tak sžíravou bolest, kterou trpěla. A tak tam stojí a bude stát navěky. Symbol nenaplněné touhy, symbol krutosti osudu a síly lidských citů.

Samotného mě však zajímá, co se stalo s námořníkem Olafem. Proto tomu, kdo mi podá zprávu (page) o jeho osudu, vyplatím malou odměnu.
Kaj, Ledový bůh
(Completed by Musketyr a Sadist (MC): Na odlehlém ostrově v džungli leží hrob Olafův. Snad alespoň v nebi dojde láska Mony a Olafa svého naplnění ...)

Temná je Magie, a nebezpečná. Kdo si s ní zahrává, nedobře skončí.
Poslyšte příběh o kováři z Papuy, jehož jméno se už nevyslovuje a jenž získal přízvisko "padlý". Již jako malé dítě byl zvídavý a snažil se objevit všechna tajemství řemesla, jež zdědil po rodičích. Od rána až do večera, kdy jiné děti skotačily po lesích, stál u výhně a hrál si s kovadlinou. Když vyrostl, převzal kovárnu a stal se z něj vyhledávaný mistr svého oboru. Přesto ve volných chvílích stále bádal nad záhadami, které mu nedaly spát. Dokázal udělat skvělé brnění z čehokoli, ale jakmile se pokusil o zbraň, lepší kovy jeho úsilí vzdorovaly. Vyzkoušel všechno, za studena, za horka, zkoušel zbraně zakalit, přesto se mu nikdy žádná nepovedla.
Až jednou. Navštívil ho jeden divný mág, jestli by mu neušil róbu. Dali se do řeči a u lahvinky dobrého moku z mága vymámil některé formule. Jen mág odešel, běžel do lesa natrhat potřebné bylinky. Nalámal třísky, udělal z nich hořící kruh a o půlnoci zakřičel zaklínadlo, které se dříve naučil: Kal Vas Xen Corp! Zpočátku se nic nedělo, ale později jako kdyby vzduch uprostřed kruhu zhoustl. Oheň najednou přestal hořet a v kruhu se objevila bytost temnější než noc. Chtěl utéci, ale hrůzou se ani nepohnul. Slyšel jen ozvěnu hlasu: "Musíš vyrobit formu, kterou žádný smrtelník nedokáže. Dám ti tu moc. Ale za odměnu, teď jsi náš a až nadejde tvůj čas, přijdeme si pro tebe".
Když se ráno probral, byl již den. Odebral se tedy zpět do své kovárny. Jaké však bylo jeho překvapení, když se proti němu rozeběhl strážný a s pokřikem "zemři, temná zrůdo" ho začal honit po městě. Jen tak tak, že utekl. Schovával se po lesích, ale po čase, protože byl zručný, zbudoval si v opuštěném orčím táboře primitivní kovárnu. Tam pokračoval ve svém díle. Nakonec i takový magický kov, jakým je Mytheril, dokázal přetvořit. Jeho tajemství spočívalo ve formě, kterou prvně vymazal nečistými přísadami a poté do ní odlil zbraň. Ale to, že do zbraně přešla část démona, to neviděl. Začal vyrábět zbraně, které byly velmi mocné, ale také velmi zrádné. Zbraň, jež jednou přičichla ke krvi, se už nechtěla od ní oddělit, a každý, kdo jí chtěl uložit, s ní musel svádět tuhý boj. Navíc zbraň, pokud se nezakalila, byla velmi slabá.

Po čase náš kovář zjistil, že sluneční světlo nenávidí a odebral se do hlubin země. Tamní obyvatelé se ho báli a nechali ho raději jít. Tak šel stále hlouběji, až uviděl samotného Hlídače, jež měl podobu zlého démona. Tamsi postavil kovárnu a dál tam provozuje své nečisté řemeslo. Avšak stal se velmi nebezpečný, a každý by před ním měl být na pozoru. Navíc se proslýchá, že se bojí dobrodruhů a do jeho domku pouští jen řemeslníky. Co je na tom pravdy nikdo neví, zatím se žádný nevrátil živý...