Dvorní astrolog Corenc večeřel ve své prázdné jídelně v chvatu.. Dnešní noc byla pro sledování hvězd po dlouhé době velkým příslibem.. Oba měsíce se měli na obloze objevit až k ránu a tak svým světlem nebudou rušit ani ty nejmenší hvězdičky na hranici viditelnosti jeho obřího dalekohledu. Navíc je ve vzduchu cítit zvýšený obsah vodních par, které činí vzduch ještě průzračnějším a obecně zlepšují jeho optické vlastnosti. Zítra se asi zatáhne.., ale což.. dnešní noc bude úžasná.. Corenc odstrčil talíř a už vyrazil po dlouhých točitých schodech do věže. Po pár skocích se však zastavil a ztuhnul. Se vztyčeným prstem a pohledem prohnané šelmy se pomalu otočil a vrátil se ke vstupním dveřím do jeho věže, které teatrálně zamknul na všech pět západů.. V paměti mu totiž živě vyvstal odstrašující případ, kdy ho uprostřed pozorování přišel upomínat řemeslník o dlužnou částku. <i>(Stejně to ten bídák tenkrát určitě udělal schválně.. Mno…, kdo chodí pro dlužné částky uprostřed noci..?)</i> Tohle se dnes prostě nesmí stát. Corenc se ještě jednou zamyslel a pak s vědomím <i>„snad jsem nic neopomněl..“</i> vystoupal do věže. Po pár rutinních pohybech:
<i>..položit poklop zakrývající schody..</i>
<i>..zapnout proces odklápění střechy..</i>
<i>..sejmout kryty čoček ze zaměřovacího a hlavního dalekohledu..</i>
<i>..nalít si víno do poháru..</i>
, které za ty roky ani nevnímal, ustal a zkoumavým pohledem přehlédl oblohu nad sebou. Vše bylo tak jak si to už měsíce vroucně přál a cítil se naprosto šťastný. Už odmala miloval hvězdy více než živé tvory. Vždy byly tam kde měly být. Byl na ně prostě naprostý spoleh, což se o živých tvorech nikdy tvrdit nedalo. Očima se pomazlil s oblíbenými souhvězdími: Fénixe, Velkého a Malého psa <i>(kteří dohromady tvořili ‚Honící psy‘)</i>, dále tu byla zářivá Harfa, osamělý Lodník a úplně nad západním obzorem krásný a tajemný Drak. Corenc vztáhnul ruku k poháru s vínem a zavdal si dnešní první doušek. Ještě než dopil, věděl že je něco špatně. Odložil pohár a znovu pohlédl na oblohu. Tentokrát jeho pohled nebloumal zkoumavě sem tam, ale přímo pohlédl do míst, kde se mělo vyskytovat malé souhvězdí Ryby. Na určeném místě bylo však jen černo. Chvíli nechápavě zíral a pak přistoupil k obřímu dalekohledu, který byl 4x vyšší než on. Během pár chvil, vyplněných zuřivým otáčením kola, hleděl tubus správným směrem. Pak jedno mrknutí do zaměřovacího dalekohledu a poslední jemná korekce. Corenc rozechvěle pohlédl hlavním dalekohledem na cíl. Nabídl se mu pohled, který ho donutil k tlumenému výkřiku. Celé sledované pole zakrývala neznámá planetka, či kometka, která pomalu rotovala kolem své osy. Corenc těžce dosedl do polstrované židle ke svému pracovnímu stolu vedle dalekohledu. Věděl, že pokud by to neudělal, stejně by se mu podlomily kolena a on by upadl za pár okamžiků na tvrdou podlahu. Hrozně rád by se napil vína, ale ruce se mu třásly tak, že by k ústům z poloplného poháru nedopravil více než pár kapek. V hlavě měl naprostý chaos. Výjevy slavných Britainských astrologů, které znal z knih a mezi které se nyní konečně zapíše, se mu proplétaly s obrazy poct a audiencí u kardinála. Vzpomněl v tom zmatku i na pracovní postupy, které si pro takový objev již dávno připravil. Marně však čekal v tomto ohromení na disciplínu a potřebný duševní klid. Celou hodinu vstřebával první dojmy, než byl schopný něco činit. Možná ho zmobilizovala myšlenka, stále více hlodající kdes vzadu, že není jediným hvězdářem této jasné noci pozorujícím oblohu. Bylo i mnoho amatérských hvězdářů, kteří mohli za dnešních výtečných podmínek svými primitivními kukátky tak velké těleso spatřit. Nesmí připustit, aby ho některý z nich připravil o jeho objevitelský triumf! V rychlosti načmáral na papír pár základních údajů o poloze a povaze planetky a ani ne za deset minut už celý uřícený tloukl na vrata kardinálova komořího. Klid panující okolo ho ujistil, že ho nikdo nestihnul předběhnout. Královský<i>(nyní kardinálův)</i> komoří byl rozespalý a zmatený. Corenc jím třepal tak dlouho až se začal bránit a vyhrožovat, čímž prokázal že nabyl plného vědomí. Žel nechápal ani zbla význam objevu, nicméně astrolog ho nepustil dříve, než mu odpřísáhl první možnou audienci u kardinála a nenaučil se nazpaměť to nejdůležitější ze zprávy. Corenc se navrátil do pracovny. Nyní již v klidu rozvážil své další kroky. Znovu zaměřil střed planetky a dloubnul do kyvadla hodin. Hodiny byly spražené s otočným systémem dalekohledu, a neustále upravovaly korekci zaměření cíle podle otáčení světa Britain kolem své osy. Takže statický cíl by se držel stále ve středu zaměřovače. Corenc získával první údaje do svých matematických vzorců a začal počítat. Zajímala ho zejména velikost planetky a směr jejího pohybu. Při čekání na měření za dalších 30 minut se oddal sladkému snění o pojmenování planetky, které náleželo jen jemu. S přibývajícím počtem měření nabývaly zjištěné hodnoty na větší přesnosti. Planetka je přibližně osmkrát menší než jeho domovský svět. Byl to však zpřesňující se směr, který mu opět rozechvěl ruce. Planetka má směr Británie plus mínus 23°. Každé další měření upřesní odhad o 3 stupně. Zamračené ráno zastihlo astrologa opilého, zdecimovaného, ležícího na pracovním stole, ale při vědomí. Oči bezcílně bloumají z rýsovacích pomůcek na počítadlo a stohy svitků a knih. Občas těžký povzdech. Jeho objevená kometa, vzletně pojmenovaná ‚comet Corencia‘, bezpečně zasáhne jeho svět.