Strážný seskočil z koně ještě v poklusu. Hodil uzdu kolemjdoucímu pacholkovi, který tím byl tak zaskočen, že ho kůň málem strhl na zem. Aniž by se ohlédl vběhl do strážnice a zamířil přímo do patra do místnosti velitele. Málem vrazil dovnitř, ale na poslední chvíli se zarazil a vzpomněl si na svůj výcvik. Velitel ani v těch nejvypjatějších chvílích neztrácel hlavu. To stejné čekal od svých podřízených. Voják se tedy párkrát nadechl pro uklidnění a až pak zabušil na dveře. Po vyzvání vstoupil. Velitel stál u okna a pozoroval město, nad kterým tak starostlivě držel ochranou ruku.
„Hlášení!“ rozkázal, aniž by se na příchozího otočil.
„Pane! K těm předchozím přibyly další čtyři, pane! Ten zmetek měl tolik drzosti, že už se ani neobtěžoval čekat na tmu! Zabil je za bílého dne!“ vyhrkl strážný přece jen o něco překotněji, než chtěl. Tentokrát to velitel přešl bez pokárání. „Stejný podezřelý? Muž v rudém plášti?“ „Ano, přesně ten! Tentokrát máme přímé svědky, kteří jej viděli s dívkami odcházet!“ Kapitán nad těmito novinkami chvíli přemýšlel. Pak se otočil a na jeho tváři, obyčejně nehybné jako by byla z kamene, bylo snadné rozeznat vztek. „Toto jsme tu ještě neměli. Musíme toho hajzla dostat. Má na rukou spoustu nevinné krve!“ zahřměl. Pak se odmlčel a se zbytkem své myšlenky poněkud otálel. „Mám ale strach, že tentokrát na to sami stačit nebudeme. Doufám, že se mezi těmi, co si říkají dobrodruzi, najde pár takových, kterým bezpečí prostého lidu není lhostejné. Snad někdo z nich dokáže vraha najít a pomstít smrt těch nebohých dívek.“ Pak se posadil do křesla, starý muž, stále při síle, ale unavený tíhou povinností a neobvyklé situace. „Běž a vzburcuj všechny stráže. Už se objevil v tolika městech, kdo ví, kde udeří příště. Kéž jsou nám bohové nápomocni…“
Strážný jen přikývl a odešel předat nové rozkazy ostatním.
- - - - - - - - - - - - -
Zahalil se do svého rudého pláště a otřel dýku do šatů dívky ležící mu u nohou. Pracovat za denního světla, to mu nedělalo dobře, ale musel své dílo dokončit. Čím dřív, tím lépe. A zmákl to! Teď však musí zmizet, to je jasné. Hodně daleko a na hodně dlouho. Má přichystanou skvělou skrýš, kde jej jen tak někdo nenajde….
Pronesl kouzelnou formuli a byl pryč. Prach rozvířený teleportací se za chvíli usadil a svět vypadal téměř jako dřív. Ale přibylo v něm mnoho křivdy, bolesti a smutku.
(Hrůzné dílo je dokonáno. Obětí je až příliš a stopy vedoucí k dopadení původce tohoto zla, jsou kompletní. Mnoho zdaru, odvážní hrdinové.)