Ministerské výnosy

Oběžník cechu bankéřů

Vážení kolegové,
v minulém vydání jsme Vás mimojiné informovali nuceném odchodu jednoho z členů Rady cechu, ctihodného Simeona Deniera, do předčasného důchodu. Otázka psychické i fyzické náročnosti našeho povolání se tak konečně po právu dostala do povědomí veřejnosti a stala se i tématem mnoha vnitrocechovních diskuzí. S uspokojivou odpovědí nakonec přišela učednice Sirentis - využít služeb Chrámu vyrovnanosti. Kneží souhlasili s vytvořením magických bran z několika vybraných bank a otevřením i pro všechny počestné občany, kteří se cítí unavení a roztěkaní a rádi by si v klidném rozhovru nebo meditaci navrátili duševní rovnováhu a harmonii.

Doufám, že toto opatření přispěje k prevenci nervových zrhroucení nás i našich zákazníků. Pevné nervy a dobré zisky vám přeje

Petreus Držgrešle
představený cechu bankéřů

Všem lidem dobré vůle oznamuji, že se mi dnes narodila čtyři zdravá a čilá koťátka Asheli, Kagerou, Gato a Sirion. I když se je zlé síly snažily unést a skrýt, díky smečce a jejich lidským spojencům se to nezdařilo a mohou zase svobodně běhat po světe. Všem neohroženým hrdinům patří můj dík. Bohužel byla tato radostná událost na samém zavěru pokažena věrolomností dvou lidí (pokud si zaslouží toto označení), kteří si vyčíhali opozdilé a naprosto bezbranné kotě a surové ho zabili. Nechť jsou jména Gurney Halleck a Mondain navždy v opovržení slušných lidí.

*Tanyka, Bastet Matriarch*

"Mrtvých všude neustále přibývá. Nelíbí se mi to. Co s tím?"

<i>Čas pro něj nemá žádný význam a teď je pro něj pozdě nebo snad brzy ... ale stalo se tomu, jak bychom my smrtelníci řekli, právě a docela z čista a jasna teď. Tedˇněkdy. Vzpomněl si? Předpoveděl? Zažil ? Mluvme tak jako by se to již stalo ... Existoval Bůh Xeen. Zda zde nebo na jinem úlomku kdysi roztříštěného světa Sosarie. Nikdo neví, důležité ja však to, že onen Bůh stvořil Šestero Svatých Polibků, jako metlu na všechny nemrtvé a nejmocnější z mocných paladinů a kleriků dostali tuto Bohem požehnanou zbraň do rukou. Čas jakoby tyto zbraně odvál, možná někde na onom světe se snad pár nachází, ale to již není důležité. Tyto zbraně již nejspíš nemají tehdejší moc. Usedá na ně prach a nemají daleko k rozlomení a poničení.
Tato vize nebo vzpomínka přiměla k činům.</i>
" V mém světě se začnou tyto zbraně objevovat mou magií posílené a posvěcené. Krevní pouto mezi majitelem a zbraní bude neodloučitelné a dodá zbrani tu nejmocnější sílu, která ovšem nevydrží navěky, proto zbraně užívejte tak jako by už v dalším okamžiku neexistovala. Budu bdít nad tím, aby jich ve světě bylo vždy jen Šestero, jak je a bude v legendách."

<i>A tak pravil Acarus.</i>

Jeden svět, tisíce duší,
čtvero ročních období
Někdo ví a jiný tuší,
žádný to však nepoví
Marný každý Odpor synu,
úskok a Lest nespasí tě
Dáváš Špatné krvi vinu?,
stejný rodič, stejné dítě
Každá síla má své zdroje,
z pramene teče každá řeka
Ta naše má celkem troje,
který z nich na tebe čeká?
Trojí pouto jež nás chrání,
jedno pouto - jeden klan
Jen tvůj strach ti v cestě brání,
vzpomeň svou krev! Dej se k nám!

"Ehm ... oni tam být pořád". Nedojezený zbytek krysy trefil zvěda mezi očí. "Já vědět že oni tam být hlupák! Mě zajímat kdy oni pryč!" Zvěd se bázlivě přikrčil "No oni být chvíli tam, chvíli pryč, chvíli tam, chvíli pryč ... tam moc strom a vysoký tráva, my nemoct sledovat, oni jak ten ... jak duch." Kapitán sebral ze země zbytek pečené krysy a zakousl se do něj až mu písek zaskřípal mezi zuby. Podíval se znechuceně na zvěda "ty vypadnout hned a dál sledovat."

(Completed)

Byli dva. Prodírali se porostem, bezohledně a rychle. Spěchali. Byli ozbrojení a všechno nasvědčovalo tomu že jejich brnění už zachytilo nejednu ránu a meče v oblýskaných pouzdrech už nejednu ránu rozdaly.

"Hromská práce", zaklel jeden z nich.
"čekali jsme tam dvě hodiny a nic. A navíc nás někdo předběhl.", zakončil ponuře.
"Jo?!", odsekl druhý.
"Ty sis snad všimnul že by ty rozsapaný mrtvoly byly okradený?"
"No, nebyly. Zůstala tam i ta truhlice, ale stejně jsme jí nemohli odnýst, když zařvali i koně. Takovej byl přeci plán ne? Doprovod vodkráglovat, zapakovat truhlici, naložit na jejich koně a fofrem zpátky."
"Plán to byl dobrej, ale šak si viděl co s těch koňů zbylo. Stejně to musela bejt nějaká dravá zvěř."
"Dravá zvěř? Ty seš snad slepej! Neviděl jsi toho jejich mága spálenýho na uhel? Řeknu ti, že ať to bylo co bylo, sem rád, že sme to nepotkali. Víš přeci co se o takovejch věcech říká."
"To sou kecy. Už je někdo někdy viděl?"

Najednou se oba naráz zarazili. Letitý instinkt jim napověděl, že něco není v pořádku. Jeden z nich dokonce stačil tasit meč. Pak už ale oba znehybněli prastarým kouzlem, seslaným z nedalekých křovin. Zbytkem smyslů pak již jen vnímali rudé, světélkující oči, které se rychle blížily. Jednoho z nich ještě napadla absurdní myšlenka, že je muselo vidět víc lidí, ale stejně jako oni o tom už nemohli nikomu vyprávět.

...zlehka zavrtela hlavou na hromadou mrtvol, malebne rozlozenych na tom malem prostoru. Pak vykrocila dal, napul chvatnym a napul tanecnim krokem. Netrvalo dlouho a dostala se tam, kam chtela. Chvili postavala a tesila se na tu chvili. Pak zavrela oci, chvili se soutredila a pak sahla do sveho bezedneho vacku. Vec na kterou se soustredila se v nem zhmotnila a vklouzla ji do ruky. Potezkala ji, usmala se a ladnym pohybem ji odlozila do blizke truhlice. Zopakovala to jeste osmkrat a pak se s pocitem dobre vykonane prace rozplynula...

Dlouhodobé úsilí šlechtitelů Lorda Britishe přináší své ovoce. Byl vyšlechtěn nový druh mustanga. Dunění jeho kopyt budete teď slýchat v jednom z našich dungeonů.

*Kronikář*

Rozmáhá se černý obchod. Bachařka změnila dodavatele a přidražila, ale nový dodavatel se rozhodl, že si otevře vlastní pobočku v Delucii a za bezpečnostní přirážku bude prodávat cenné čtvernožce také sám. Ukrývá se prý poblíž místních stájí.

Drak mocně dupnul. Skála se začala tříštit a z puklin se drala rozžhavená láva ... nové galerie a kóje se otevírají. Kdo ví jaké poklady v nových místech ukrývají, avšak dračí slůje mají spousty obyvatel, kteří návštěvy nezvaných hostů požírají jako denní chléb. Destard už není tím, čím býval.

*Kronikář*

Já po vajíčku toužila,
velmi se tím soužila.
Mám slepičku Červenku,
to se neboj, holenku.
Však má malá slepička,
kam to snáší vajíčka?
Vajíčka jsou ve křoví,
kdopak nám je vyloví?
Ten kdo najde vajíčko,
sníst ho může maličko.
Nebo může po klekání,
vložit ho do mojich dlaní.
Já čekat budu pod velkým stromem,
kdo přinese jich nejvíc, honem.

Slyš lidé Britainský,
na vědomost se dává, že bohatství a sláva čeká tu čtyřčlenou skupinku, která obstojí proti jiným v soutěži "Člověče, nezlob se!". Více informací na <a href="http://www.darkparadise.cz/Forum/viewtopic.php?t=1406">magické vývěsce</a>.

*John de Sud, dvorní šašek*

Zpráva pro obyvatele Vesperu:

při kontrole odvedených nápojů bylo zjištěno, že se sešlo množství potřebné pro zemní práce v oblasti bývalé banky a že bude možné výhledově uvést tuto část města do původního stavu. Tímto děkujeme všem anonymním i podepsaným dárcům.

*Lord Incanius, Starosta města Vesper*

Neležím už ve křoví,
jiný pán mě nyní střeží
Nikdo se to nedoví,
co teď v jeho truhle leží
Ostrý jazyk plný jedu,
šupinami čeli času
Nebezpečný od pohledu,
přijď a poznáš smrti krásu

Bratři

Třináct nás bylo bratří, třináct pod nebem temným. Stejní a přece každý jiný. Prokletí a přece požehnaní. Hlad a moc proudily nám v žilách a soumrak utkán byl z radosti a opojení. Nepřátele naši u nohou nám plazili se pokoření, červům podobní a řečiště naplněna byla přesladkým skvoucím se rubínem. I sám čas zastavil svůj běh, zdolán naší silou a vše se zdálo být věčné ve své dokonalosti. Třináct nás bylo bratří, třináct na vrcholu pyramidy všeho bytí. Však náhle zřeli jsme, že již není lovů, nepřátel a výzev, že krmit se na mršinách bědných u nohou našich není hodno lovců. Tak obrátil se bratr proti bratru a radost z krutých bojů opět vzplála v srdcích našich plamenem sžíravým. Plamen válek zaslepil zrak a řinčení zbrání ohlušilo sluch, až jsme si nevšimli, že věci se mění pod temnými nebesy. Že kyvadla opět tiše a neodvratně tepou čas a ve skrytu ukrajují z toho, co se zdálo být věčné. A tak se stalo, že aniž bychom si toho povšimli, sytost našeho temného světa vybledla a pak náhle ostrý paprsek světla modernity vtrhl do něj a rozerval ho na kusy. A bratr za bratrem padal pod zářivým jasem nového světa, překvapení a zaskočení jsme se hroutili v prach. Až nezbyl žádný z nás. Vše staré bylo ztraceno a nové zaujalo jeho místo pod měsícem. Nastal věk ticha a prázdnoty. Prach usedal do vyschlých řečišť a stejně nebyl nikdo kdo by z nich pil. Na tváři Nejvyššího zaleskla se krvavá slza žalu – jeho synů již nebylo a svět který panoval nebyl jeho světem.
Míjela staletí a krvavá slza pomalu a neznatelně stékala po Jeho tváři, jak kapička vosku po pohřební svíci, až stalo se že dopadla do prachu starého dávno zapomenutého světa. Tak jako vláha probouzí nový život, dokázala i krůpěj krve přemoci nicotu a zapomnění. Jak bájný fénix z popela povstalo znovu bratrství coby odlesk zmizelého světa temnoty. První bratr otevřel oči, druhý a třetí. Však zřeli jsme nebesa, která jsme neznali. Svět, který námi pohrdal tak jako my pohrdali jím, který nás nenáviděl tak jako my nenáviděli jeho, a který nás chtěl zničit tak jako my toužili zničit jeho. Obklopeni hordami mocných nepřátel stanuli jsme tři zbylí bratři tváří v tvář zkáze. První bratr nastavil své mohutné tělo přicházejícím hordám a ty se o něj roztříštily jak vlny o pobřežní útesy. Druhý bratr máchl svým kopím a řady nepřátel padaly jak podetnuté stromy. Třetí bratr zaostřil svou mysl a magií ochromenými šiky cizích vojsk se prohnala smrt v podobě bouře ohně a vířivých čepelí. Tak stáli jsme nezdolní, jednotní ve své odlišnosti a vydobyli jsme si své místo pod nebesy. Rubín zas proudil koryty řek a naše těla sála tyto zdroje slasti a síly. Tři jsme byli bratři, tři pod nebem lidského světa.

Potěš ženu květinou,
nevinní ať zahynou.
Kdo neví kam jíti má,
zlatý kůň mu radu dá.
Postrádá se pátý den,
krásná Lady s invulem.

<i>Po dlouhém hledání, mnoha urputných soubojích a dokonce několika úmrtích Sofii vysvobodila Vioneta de Morne, jíž patří vřelé díky.</i>

Dobří občané naší země,

kacířské sektě Ankh, jejíž příslušníci se snaží získat věčný život za každou cenu, se podařilo prolomit zával, který je po několik století věznil v jejich zapšklém úkrytu. Všem cestovatelům, kteří plánují cestu do Ilshenaru, doporučujeme maximalní opatrnost - bestiální praktiky těchto zvrhlíků již stály život skupinky archeologů a několika pocestných obchodníků.

*kardinál Jan de Rahne*

...Zem se zatřásla. Nikdo neví proč se to stalo, nicméně bylo to nejsilnější zemětřesení co postihlo Papuu od příchodu Drowů. Prastaré obvodové zdi, které byli postaveny za použití velmi silné drowské magie nevydržely a pod neskutečnou silou se proměnily v prach. Nemálo přispěla skutečnost, že za ty roky veškerá magie vyprchala a zdi neobsahovaly už ani kapku kouzel... Papua je opět volná.

Vážení obyvatelé Britanie, jak jistě víte, město Vesper v posledních letech zažilo mnoho nelehkých chvil, proto bych Vás osobně chtěl požádat o pomoc. Nyní máme možnost zastavit postup lesa směrem na jih do města a zrekonstruovat budovu banky. Bohužel jediné co město nemá je dostatek prostředků na uskutečnění. Potřebujeme sehnat služby mnoha alchymistů na výrobu třiceti tisích lektvarů jedu té nejmenší síly a následně pomoc zkušených dřevorubců. Pokud jste ochotni vypomoct, vhazujte kádě s lektvary do truhly připravené před bývalou budovou banky. Věřím, že s Vaší pomocí navrátíme Vesper do své krásné původní podoby.

*Lord Incanius, Starosta města Vesper*

<i>Tak jsem vám potkala 10 velkých, šedých draků.... nekecám, fakt! Byla to bitka, co vám budu vyprávět... Ještě že mám ty nadpřirozené schopnosti a navíc mohu útočit skryta stíny, jinak nevím jak by to dopadlo. Ale takhle lehli všichni do jednoho a jak tam tak leželi na zádíčkách, rozpárala jsem jim bříška a vybrala co v nich bylo. Všechno tak jak jsem to pobrala, jsem rozházela po Bludišti. Aby mi to někdo nevyfouknul, rozházela jsem si vchody do pokladniček všude možně.</i>

V sobotu v 18:00 bude v Britu u kovárny (tam co se chodí na HB) umístěna portovací ploška do velkého Bludiště. Vstupné je 2000 GP. V bludišti je šestero bran, jakmile branou projdete, závod pro vás končí. Odměna čeká vždy na prvního, který do místnosti dorazí. Snad nemusím připomínat, že je v bludišti a na startovací ploše zakázáno PvP.

*Naja*

Výherci: Medusa, Overlord, Mtwango, Pain, Zabijak, Calgon, Gomez, Ulter-Bes a Maud Dib, který nalezl poslední bednu + Lev, který mu ji stihnul téměř celou vybrat