Adualikinovy hračky
"Lorde Beldezare," začal sekretář, "naše ztráty jsou vážné. Skupina dobrodruhů nedávno opět vyplenila Vaši nejhlídanější pokladnici. I když se nám daří oživovat strážce, nemáme dost rezerv na to, abychom navýšili ochranu. Pečovatelé musí sloužit dvojité směny aby napravili škody, které ta verbež páchá na vašich vzácných zvířatech. Pro výrobu zbraní musíme suroviny kupovat, ačkoli to je při lidských agentech jeden z nejmenších problémů. Zkrátka, jsme v loji."
Temný mág se zamyslel a prstem začal kreslit do vzduchu podivné smymboly, které po sobě zanechávaly černé šmouhy, když se před ním otevřel portál a z něj vyskočil malý chlapec.
"Tatínku, tatínku, pojď se podívat, co jsem vyrobil," žadonil.
"Tatínek má práci," zabručel sekretář.
"No tááááák, tatííííííííí. Bude se ti to líbííííít," nedal se klučina a vyplázl na zachmuřeného démona jazyk. Mág vstal, zvedl synka do náruče a prošel portálem.
Chlapcovo hájemství vypadalo jako po výbuchu. Po zemi se válely knihy, nástroje, lahvičky, podivné byliny, kousky dřeva, kamene, bižuterie, hračky... bylo tu snad všechno. Adualikin seskočil na zem a vytáhl z kapsy malou stříbrnou kuličku. Mrkl na otce, sevřel ji v dlani a zmizel. Beldezar se usmál a načrtl znamení Odhalení. Pak se rozesmál nahlas, "výborně, chalpče, výborně!"
"A to není všechno," ozval se chlapec, který vykoukl zpoza skříně přetékající haraburdím. Natáhl ruku, na které spočívala kulička, sevřel ji a vzápětí se objevil na druhé straně místnosti s dlaní opět rozevřenou. Pak se podíval na smějícího se otce a zeptal se, "Máš rád šachy?"
"Samozřejmě," zněla rozpustilá odpověď, "který temný mág by nerad hrál šachy?"
"Tak to tu mám ještě něco," rozzářil se Adualikin. Zavřel oči a zamával rukama, jako by chtěl vzlétnout. Krámy na zemi se trhaně odsunuly ke stěnám rozlehlé místnosti a podlaha pod nimi se ukázala být šachovnicí. Chlapec se zavřenýma očima ještě dvakrát dupnul, tlesknul a otočil se kolem dokola. Beldezar se usmál, vždy ho bavilo sledovat, jak se děti vypořádávají s transportní magií. Místností to zadunělo, jak na svá místa dopadlo 32 figurek - tedy, spíše figur. Byly to přes čtyři metry vysoké sochy, pozuby ozbrojené a s neuvěřitelně nakrknutými výrazy. "Do boje," zavýskl chlapec. A sochy tasily a daly se do pohybu.
"Mortende!" zahřímal Beldezar. "Ještě jednou se ušklíbneš nad Adualikinovými hračkami a pošlu tě do nejhlubších pekel, jasné? Okamžitě za ním zajdi, omluv se mu a popros ho o partii šachů. Uvidíš, kde získáme ty chybějící rezervy na hlídání pokladnic. A když už u něj budeš, nech si ukázat i ostatní věci. Určitě tě napadne nějaký způsob, jak některé z nich využít." Temný mág se posadil do svého křesla, přivolal si vzduchem několik bronzových ingotů a jal se modelovat další překrásnou sošku.