Ministerské výnosy

Sabbat

Bojovníci města Cove náhodou odhalili bránu do podzemní pevnosti Sabbatu. Tři skupiny dobrodruhů se tam vypravily a nakonec společnými silami porazili Starší klanů Lasombra a Tzimisce. Jak se ukázalo, v kryptě byl přítomen i tajemný mág Prázdnoty. Tak či tak, můžeme doufat, že Sabbat byl z naší země vyhnán... nebo ne?

Armáda temného mága Kulama byla poražena, on sám se zachránil. Po světě se potulují jeho poslední věrní ochránci, kteří chrání jeho srdce. Kulamovo ohnivé doupě je opět volné. Po dlouhé době může opět prověřit chrabrost odvážných bojovníků.

Přisluhovači hadího znamení si vybudovali malé molo, aby mohli lépe a snáze zásobovat své kněží. Cesta k jejich síním je nyní snažší a jednoduchá.

I přes vodu kde dříve cesta vedla i nevedla k cíli lze nahlédnout do hadího chřtánu.

Hrdinům se podařilo vyluštit vzkaz šíleného mága experimentujícího s drogami a vyčistit tajné podzemní síldo dark pantherů a tím odvolat panteří jednotky z útoku na Bastetí koťátka. Zde jsou jména těchto hrdinů: Lonewolf a Dracula z guildy LaG, Tom Engelo z guildy R.O.D., Mara z Acoma z guildy L.B.A., Sirtart z guildy Etoiles a dale Cleya, Snape, Tyr, Ghost Of Georgo, Dark Fuzzy, Anarchy a stali se prvními dvounožci, kteří mohli přivítat do našeho světa koťátka Arzu, Maurrie, Smoochieho a Mouschiho.

Koncil mágů prozkoumal všechny dokumenty, které získal v minulých dnech, když se podařilo rozehnat temný sněm. Moc toho nebylo a hlavně moc věcí se nedalo vůbec přečíst, jakoby se rozpadaly ty pergameny schválně pod dotekem dobra. Nicméně pár útržků textů se přečíst dalo, lze si jen domýšlet, zda to nebyl záměr.

Čtyři ostrovy s poloostrovem hada hlídají, obklíčili ho jako vrahové potají.
Had upřeně pozoruje žhavou lávu, mořské vlny omývají jeho šupinatou hlavu.
Srdcem ostrova je velké jezero kde hadovi se hledat kořist zachtělo.
Tak blízko vnitrozemí ho ještě nikdo nespatřil, jen zřidka má tolik sil.
Ani zasnežené pláně ho neodradí, ostrov ledový ho ani neochladí.
Zátoky v nové zemi však také nezůstanou nedotčeny.
Rozdělené město ostrovní, se rozeklanému jazyku hada také podlomí.

písařka Ireth Tasartir

(splněno LORD+Braterstvo 7 dní, Amonthia 10 dní, VIR+DoHR 14 dní ... dungeon bude přístupný jako každý jiný ke konci června)

Magický koncil svolal velmi náhle mimořádnou radu. Jeden ze zvědů pátrající po kořenech temné magie totiž objevil veliký sněm mágů, nekromancerů a vyznavačů temné stránky magického umění. Do boje se vypravilo nemálo mágů, válečníků, bojovníků a léčitelů. Vyplenili osm věží, které chránili vstup do budovy sněmu a i přes spoustu komplikací a na pokraji všech sil přerušili sněm. Bitva to byla tuhá a nejeden hrdina to odnesl smrtelnými zraněními. Když se početná skupina vrhla na velekněze řádu, tak jen mávnul rukou a několik hrdinů padlo jako podťatých na zem. Vysmál se jim a zmizel.

Už ze stínů a bezpečí však promluvil k celé skupině a k velikému překvapení všech ne nevraživě, ale vyzývavě. Mluvil cosi o obnovení řádu fanatických knězů. Mluvil o tom, že po světě bude chodit velekněžka Orisi a bude rozdávat znamení a šířit učení řádu a jen ten kdo bude mít znamení řádu bude moci řád najít. Bude se však pohybovat pouze kolem míst nasycených smrtí, bude procházet mezi hroby a sledovat ukládání nebožtíků pod zem. Mluvil o hadovi, který začne upřeně sledovat významná místa a svým rozeklaným jazykem lákat lidi do pastí které předem upředl. Kdokoliv kdo podlehne a bude chtít jeho řád vyhledat má najít hada na osmi místech, jsou to majáky pro ty kdo hledají a nápovědy jak se k řádu připojit. Síla bude růst s každým členem a konečně bude zase obnoven řád fanatických kněží, který dlouhá léta byl v ústraní.

Magický koncil však ihned začal zasahovat. Vypsal odměnu na hlavu velekněze pro každého, kdo najde kde se řád ukrývá. Ti kdo byli dnes u rozbití sněmu svou malou odměnu již dostali a navíc byli svědkem zvláštní události. Několik poznámek ze sněmu prozrazovalo kde hledat hada. Tato mořská bestie ukrývá indicie k nalezení řádu temných sil. Řádu fanatických kněží, kteří se zase po letech nadechli k veliké osvětě a šíření temné magie. Magický koncil si vzal všechny svitky k prozkoumání a předpověděl, že asi do týdne bude o všem co zjistil informovat. Ti kdo dnes pomohli však už leccos vědí...

písařka Ireth Tasartir

Žel bohům, zatím se mládě světelné dračice nepodřilo najít. Zřejmě je jeho hmízdo dobře ukryto. Možná by o tom mohl něcco vědět velký mořský drak který prý nedávno přiletěl z daleka a přistál někde na severu Starozemí.

Zackery, poutník

Completed: Lord Willy z guildy DoHR nakonec nalezl vstup do druhého patra prokletých dolů. Přišli jsme ale pozdě, dráče mezi tím již zemřelo hlady. No co se dá dělat. Willyho jistě potěšil nový domek a mě může hřát dobrý pocit, že jsem se alespoň snažil nebohému osiřelému dráčeti pomoci.

Zackery

Magický koncil nedávno zjistil problémy a nestabilitu dvou teleportačních plošin, které se spojují město Britain se vzdáleným ledovým ostrovem. Velká ledová bouře asi způsobila vyprchání části magie obou plošin. Nicméně i když to nepřiznají dávají oklikami najevo že si nejsou až tak úplně jistí co se stalo. Asi by bylo potřeba vyslat nějakou skupinu dobrodruhů, která by dokázala osvětlit co že se to na ledovém ostrově vlastně přihodilo.

První skupina, která byla již vyslána se bohužel nevrátila a ze šesti dobrodruhů se vrátil pouze jediný a to šeredně zraněný. Jediné co pořád opakoval dokola bylo, že všude byla strašná zima a ze skal se na ně vrhali démoni draci a elementálové. Následně však upadl do bezvědomí. Lze tedy očekávat tuhý odpor takže nechoďte nalehko, dodává magický koncil.

*****

Dobojováno. Nakonec se nahrnulo hrdinů mnohem více než magický koncil čekal, ale situace byla o to rychleji vyřešena. Nestabilita byla způsobena zlem, které zčásti pohlcovalo magii obou teleportačních plošin a tak byly v posledních týdnech nestabilní. Pokud se nevrátí ledové bouře způsobené obyvately tamních jeskyní tak by měl být portál na ledový ostrov bezpečný a otevřený.

Oznámení o odměně:

Včerejší výprava proti dračím lidem se mírně zkomplikovala. Nejprve se nám velký shaman lizardmanů pokusil zabránit ve vstupu do města, abychom po té, co jsme shamana vypátrali a zabili ve vesnici v bažinách zjistili, že otevřít vstup do knihovny nebude vůbec snadné. Velký dík proto patří spolkům Camarilla a Circle of Power, kteří podle indícií našli 5 klíčů od knihovny. Po tuhém boji uvnitř knihovny s paper a ink elementály se mi snad konečně podařilo nalézt informaci o místě, kde je ukryté mládě světelné dračice. V knize se píše: " ....... je ukryt v tajném patře prokletého dolu. Jen drak může projít ... ". Nevím, kde toto místo hledat, ale cítím, že už jsem velmi blízko nalezení toho ubohého dračího sirotka, jehož dobro mi leží na srdci.

Vypisuji proto odměnu pro toho, kdo první mládě nalezne a podá mi o místě jeho pobytu zprávu (page z místa). Jako odměnu nabízím nájem číslo 319.

Zackery, poutník

Oznámení o výpravě:

Děkuji dobrodruhům Misterio Velikemu, Ludmile, Sfini, Normanovi a Elderovi za pomoc při hledání knihovny s knihou bájí a mýtů, ve které se pojednává o mláděti světelné dračice. Zmínky v knize však odkazují na jinou zapomenutou a starou knihovnu v ruinách města, které bylo zničeno kdysi dávno při výbuchu podzemního vulkánu.

Do tohoto zničeného města jsem se nedávno s mnohými z vás podíval při jiné výpravě, při které k mému nesmírnému žalu zahynula i překrásná světelná dračice (matka mláděte, které hledám). Budu se proto muset do rozvalin města znovu podívat, podrobněji je prozkoumat a najít vchod do knihovny. Prázdné město bohům žel nedávno obsadili dračí lidé, humanoidní plemeno, které obvykle žije v bažinách. Jsou mnohem slabší než draci, zato je jich o hodně více.

Proto vám nabízím odměnu za vyčištění města od drakolidí a nalezení knihovny. Odměna činí 10 000 zlaťáků pro každého kdo nalezne knihovnu. Výprava do zničeného města se pořádá dnes v sobotu 29 prosince od 18:00. Sraz je před hlavní bankou v Britain.

Zackery, poutník

Krásného dne přeji Tobě Llewelyne i Tobě Regisi.

Píši Vám tento list pln rozhořčení, rozčarován nad současným stavem Dvorů našich svrchovaných pánů. Jako jeho zástupci se mi již delší dobu donášely zvěsti o nevhodném chování Vašich rytířů.

Ano, pravdou je, že jsem byl uchlácholen rozsudky nad některými jejich činy, případným vyhozením z řad rytířů. Znepokojující zprávy ovšem k mému sluchu donášeny byly i nadále, rozhodl jsem se proto na vlastní oči přesvědčit o stavu současném. V přestrojení opustil jsem hlavní město a jal se hledat Vaše rytíře. Byl jsem až zděšen kolik nepravostí napacháli za tak krátkou dobu jejich pozorování, jakými činy se 'proslavili' pod zástavou svého Lorda.

Z pod kápě, rukou na růženci a tichou modlitbou za jejich duše vydal jsem se zpět do svého sídla. Nejedna noc stala se od té doby probdělou.

V úctě jež chovám k mým pánům Vám tímto nařizuji restrukturalizaci Dvorů. Berte to jako šanci dokázat mi, že Dvory si zaslouží i nadále se honositi odznaky svých pánů. Dbejte morálního chování stejně jako jejich bojového umu. Založte výcvikový tábor pro nováčky, kde se cti a boji budou učiti. Zkušené hráče využijte pro reprezentaci svých zástav. Dodejte jim motivace, kazdemu dle jeho zasluh! Abych nakonec nezapomněl, jako nejvyšší vyjádření úcty a pokory bych zde rád viděl ty nejvíce zdatné, se srdcem plným víry, pravým přesvědčením, učené, historii znalé, chrabré válečníky.

Jak toto zařídíte je zcela na Vás, v tomto ohledu máte volné ruce. Radu ale Vám dám: Silné, čestné a zdravé udržujte Dvory, jenom tak mohou dále existovati. Rada to neveliká, však ale dbejte ji seč o Dvory přijíti nechcete.

Kardinál Jan de Rahne, zastupující vládce Britanie.

"Veliteli," poklekl mladý vyzvědač před svého nadřízeného, "zdá se, že obyvatelům dlouho zavalených spodních pater pevnosti Řádu se podařilo prokopat nahoru. Během izolace se dole objevil nový vůdce a nyní spolu obě frakce svádí tuhé boje. Doufáme, že boje uvnitř pevnosti vyčerpají zásoby, které Řád připravil pro svou ofenzivu."
Starý rytíř se zamyslel. Vskutku dobrá zpráva, ale není v tom nějaký háček? Nehrozí, že by se obě frakce spojily? ... "Vyřiď Gerstenovi, ať převelí polovinu svých jednotek k Shepkeho brodu, tam budou užitečnější a přitom nadosah. A zjisti mi víc o tom druhém vůdci."

Minoc, Yew, Jhelom, Occlo, Brit,
s domkem člověku se žije líp
Skara Brae, Vesper, Trinsic, Cove,
k tomu třeba míti love
Moonglow, Serpents Hold, Nujelm, Homare,
nebo bystré oči Omare ....
... Petře, Ančo, Zdeňku nebo Vítku
stačí najít třináct sněžných kvítků ....

(Quest - splněno)

Oznámení

Celé věky kráčel paladin osamocen širým světem, s monstry i vrahy bojoval, vykonal mnohé chrabré činy a jeho jméno se vepsalo do legend i do dějin a dědové vyprávěli o jeho skutcích svým vnukům.
Jednoho dne však veškerá síla života z něj vyprchala a znaven klesl pod rozložitý dub. Jeho mysl se chystala uložit k věčnému spánku stejně jako jeho tělo, avšak jedna jediná myšlenka stále ho při životě držela. Myšlenka na ženu, kterou kdysi spatřil, na bohyni, která byla stejně temná jako svět po kterém chodil a kterému vládla a jejíž podoba se ztrácela v temnotě času tak jako stín za bezměsíčné noci. Všemocná temná bohyně.
A snad to byl jen paladinův sen, snad skutečnost, snad jen osud si s nimi hrál, ale ruku tenkrát v jeho vložila a z pařátů smrti toho paladina vyrvala. Od té doby se jejich cesty již nerozdělily, oči temné bohyně prozářilo světlo z duše toho mladíka, světlo, které je oba bude od dnešního dne provázet už navždy, neboť dnešní den je jejich dnem svatebním.

Adualikinovy hračky

"Lorde Beldezare," začal sekretář, "naše ztráty jsou vážné. Skupina dobrodruhů nedávno opět vyplenila Vaši nejhlídanější pokladnici. I když se nám daří oživovat strážce, nemáme dost rezerv na to, abychom navýšili ochranu. Pečovatelé musí sloužit dvojité směny aby napravili škody, které ta verbež páchá na vašich vzácných zvířatech. Pro výrobu zbraní musíme suroviny kupovat, ačkoli to je při lidských agentech jeden z nejmenších problémů. Zkrátka, jsme v loji."
Temný mág se zamyslel a prstem začal kreslit do vzduchu podivné smymboly, které po sobě zanechávaly černé šmouhy, když se před ním otevřel portál a z něj vyskočil malý chlapec.
"Tatínku, tatínku, pojď se podívat, co jsem vyrobil," žadonil.
"Tatínek má práci," zabručel sekretář.
"No tááááák, tatííííííííí. Bude se ti to líbííííít," nedal se klučina a vyplázl na zachmuřeného démona jazyk. Mág vstal, zvedl synka do náruče a prošel portálem.

Chlapcovo hájemství vypadalo jako po výbuchu. Po zemi se válely knihy, nástroje, lahvičky, podivné byliny, kousky dřeva, kamene, bižuterie, hračky... bylo tu snad všechno. Adualikin seskočil na zem a vytáhl z kapsy malou stříbrnou kuličku. Mrkl na otce, sevřel ji v dlani a zmizel. Beldezar se usmál a načrtl znamení Odhalení. Pak se rozesmál nahlas, "výborně, chalpče, výborně!"
"A to není všechno," ozval se chlapec, který vykoukl zpoza skříně přetékající haraburdím. Natáhl ruku, na které spočívala kulička, sevřel ji a vzápětí se objevil na druhé straně místnosti s dlaní opět rozevřenou. Pak se podíval na smějícího se otce a zeptal se, "Máš rád šachy?"
"Samozřejmě," zněla rozpustilá odpověď, "který temný mág by nerad hrál šachy?"
"Tak to tu mám ještě něco," rozzářil se Adualikin. Zavřel oči a zamával rukama, jako by chtěl vzlétnout. Krámy na zemi se trhaně odsunuly ke stěnám rozlehlé místnosti a podlaha pod nimi se ukázala být šachovnicí. Chlapec se zavřenýma očima ještě dvakrát dupnul, tlesknul a otočil se kolem dokola. Beldezar se usmál, vždy ho bavilo sledovat, jak se děti vypořádávají s transportní magií. Místností to zadunělo, jak na svá místa dopadlo 32 figurek - tedy, spíše figur. Byly to přes čtyři metry vysoké sochy, pozuby ozbrojené a s neuvěřitelně nakrknutými výrazy. "Do boje," zavýskl chlapec. A sochy tasily a daly se do pohybu.

"Mortende!" zahřímal Beldezar. "Ještě jednou se ušklíbneš nad Adualikinovými hračkami a pošlu tě do nejhlubších pekel, jasné? Okamžitě za ním zajdi, omluv se mu a popros ho o partii šachů. Uvidíš, kde získáme ty chybějící rezervy na hlídání pokladnic. A když už u něj budeš, nech si ukázat i ostatní věci. Určitě tě napadne nějaký způsob, jak některé z nich využít." Temný mág se posadil do svého křesla, přivolal si vzduchem několik bronzových ingotů a jal se modelovat další překrásnou sošku.

Ztracený poklad

*Když mi zaplatíte pivo, řeknu vám svůj příběh* řekl starý muž sedící u nejtmavšího stolu v rohu krčmy. Když se hostinský dopotácel k stolu s pivem, začal muž vyprávět. *Zhruba před 40ti lety jsem se živil jako pirat pod kapitánem Izzyvem, bohužel se nám bohatší kořist vyhýbala.
Až jednou jsme narazili na loď. Našli jsme spousty zlatých ingotů a drahých kamenů, ale když jsme chtěli lod potopit, objevili jsme tajnou skříň v kapitanově kajutě. Byli tam nejvzácnější předměty té doby ale i tajemná mapa pokladu. Na první straně této mapy byl napsán příběh o pokladu, který střeží neznámý tvor.

Příběh byl zakončen touto básničkou:

<i>Ani jeden temný elf již nedlí v srdci města,
tam kde nyní začíná tvoje cesta.
Ani lodi tu již není,
pět odplulo jich do zapomění.
Jen poslední tu ještě zbývá,
ve vlnách se tiše kývá.
Posádka dávno v hrobě hnije,
nikdo piva nepopije.
V hotelu kde nejsou hosté,
jenom tma tam v srdci roste.
Zavři oči, projdi tmou,
jen tak začneš cestu svou.</i>

Z druhé strany mapy byla pouze mapa divné země zvané Britanie bez jakýchkoliv dalších popisků. Kvůli tomu, že během boje s touto lodí i naše utrpěla vážné poškození, jsme si lup rozdělili a každej šel svou cestou. Jestli už někdo poklad našel nevím, ale již se o to mnoho odvážlivců pokoušelo...*

(Quest - splněno)

Tydlidrdla

"To je nudáááá!" zakřičela Me a protáhla se.
Zo, která ležela na zádech na své posteli, s hlavou visící přes okraj dolů, jen otevřela pusu a bezhlesně vydechla.

Cizinec by měl podle barvy světla a jeho sklonu pocit, že je ráno. Možná ano, ale pak nesmíme zapomenout říci, že ve zdejším astrálním prostoru bylo tedy ráno pořád. Tři pevninské plošiny, na kterých se rozkládal tento svět, se vznášely nad nekonečnou propastí Tarasor a byly obklopeny plamennými vodopády Isixis. Epides, jak se jmenovala nejmenší z plošin, byla celá hustě osídlena. Možná by šla popsat spíš jako vznášející se město plné vysokých věží a spletitých úzkých uliček. Zdejší obyvatele by bylo velmi snadné nazvat démony. Nebylo to barvou jejich pleti, navzdory tomu, že byla často doslova neuvěřitelná. Nebylo to ani jejich ocasy nebo růžky, které jim občas vykukovaly zpod huček a účesů. Byly to jejich oči, které vás donutily ucouvnout a vykřiknout. Když jste se do nich zadívali, teprve tehdy jste si uvědomili, že to co vám stojí tváří v tvář je z jiného a nepředstavitelného světa...

...a jedny z takových očí teď hleděly z okna na šedé ulice zalité zlatým světlem. Patřily démonce jménem Fa.
"Holky, mám to! Půjdeme hrát na schovku," pronesla tajemně.
"To si děláš srandu?" odvětila znuděně Gi a švihla ocasem.
"Má pravdu, Fa, nemyslíš, že už jsme na tohle trochu starý?" podpořila svou sestru Me.
"Počkejte, něco vám ukážu!" výskla nadšeně Fa a zpod své postele vytáhla malou černou krabičku. Vzrušeně odklopila víčko a vytáhla drobnou kamennou runu.
"Co to je?!" "Půjč mi to!" "Já to chci taky vidět!", začaly se přes sebe sestry sápat. Jen Zo dál ležela na své posteli a vzhůru nohama je pozorovala.
"Je to znak z jiného světa," důležitě zašeptala Fa. "Dal mi ho Kir," pokračovala už mnohem všedněji. "Slouží k cestování. Může nás dostat až do míst ze kterých pochází."
"A myslíte, že to funguje?" zajímala se Lu.
"Jasňačka," ušklíbla se Ma. "Ger mi říkal, že s kluky často cestují do různých světů. Hrajou si tam ty svoje stupidní války," dodala znechuceně.
"Tik jdim!" vykvikla z ničeho nic Zo, jak měla hlasivky sevřené zakloněnou hlavou. "Teda...tak jdem, jsem chtěla říct," opravila se když vyskočila z postele a chichot jejích sester utichl.

Na pohodlné pohovce napůl ležela a napůl seděla Nia, vysoká žena s dlouhými zelenými vlasy, a četla si maličkou, jemně zdobenou knížku. Když zaslechla nekontrolovaný dusot pěti párů drobných nožek po kamenném schodišti, knihu zavřela a mezi stránky vložila svůj štíhlý prst. Jakmile před ní přiběhly její dcery, pomalu vzhlédla a naklonila hlavu na stranu. Dívky se pošťuchovaly a strkaly jedna do druhé tak dlouho, dokud Lu nezakolísala a před všechny ostatní nepředstoupila.
"Copak jste mi přišly povědět krásného," pronesla vysoká žena medovým hlasem. "Plánujete zase nějakou lumpárnu?"
"Chtěly jsme ti jen říct," začala Lu pomalu a otočila se na své pohihňávající se sestry, "že si teď půjdeme hrát na schovávanou!"
"Ah tak," zacukal Nie koutek úst, když uviděla runu, kterou se za svými zády snažila nešikovně ukrýt jedna z jejích dcer. "Dobře, hezky si to užijte. A buďte opatrné, abyste nikomu zbytečně neublížily."
Dívky se na sebe zmateně podívaly, ale pak se vzpamatovaly. Měly vědět, že tady nic neutají. Políbily svou maminku na rozloučenou a za nesrozumitelného štěbetání vyběhly z místnosti. Vysoká žena se zvonivě zasmála a ještě chvíli se za nimi dívala. Když znovu otevírala svou knihu, sama pro sebe si s úsměvem povzdechla:
"Vy jste moje tydlidrdla..."

Kelp

Rybářská bárka se lehce pohupovala na hladině. Byl krásný letní den a tiché moře dávalo vyniknout uklidňujícímu vrzání lodního kýlu. Čerstvě natřená paluba zapáchala pod přímým náporem slunečních paprsků asfaltem a rybinou. Iseiah podřimoval ve stínu vztyčené plachty a vzpomínal na své roky strávené v legiích. Byla to dlouhá a drsná doba, jaká sebou nese ty nejhrůznější vzpomínky. Vzpomínky, které by Iseiah nepřál ani svým největším nepřátelům. Mnoho jeho přátel tam přišlo o život. Mnoho nevinných lidí také. Ale to už je pryč. Za svůj žold Iseiah koupil malou chatu v klidné zátoce a tuhle loď, Modrou Sůvu - bůhví proč ji tak někdo pojmenoval. Nebylo to moc, ale jemu to stačilo. Dokonce ještě zbylo na nějaké ty pentličky pro Ginilen, jeho ženu. A na dřevěného koníka pro malého Isita.

Iseiah letmo zkontroloval pruty aby zjistil, že se od poslední kontroly nic nezměnilo a že ryby dnes skutečně neberou. Asi jsou v takový ospalý den prostě příliš líné na to, aby se o návnadu zajímaly. Ale to nevadilo. Poslední týdny rybářům přály a i kdyby se dnes Iseiah vrátil s prázdnou, nemusel by se znepokojovat. Vlastně ani nemusel vyjíždět, ale jak mu řekla Ginilen, to prý přináší smůlu.

Bylo téměř nepostřehnutelné, jak se loď začala pomalu naklánět. Iseiah tomu nejprve nevěnoval pozornost, ale když se bárka nakláněla stále rychleji a rychleji, vyděšeně se postavil a rozhlédl se po moři. Nikde nic. Všude kolem jen širé moře a přesto, jako by se z ničeho nic pod jeho nohama zvedala voda. Žádný útes tu není, tím si byl jist. Neusnul. Věděl, že ho proudy nemohly zanést tak daleko. Vlna se však zvedala čím dál tím rychleji. Namáhané dřevo vrzalo a po palubě se rozkutálely nádoby s návnadami. Jeden z prutů se uvolnil a sklouznul, navzdory Iseiově snaze o jeho zachycení, do modravých hlubin oceánu. Námořník ho chvíli pozoroval, ale pak jeho pozornost upoutal zvuk valící se vody za jeho zády. Otočil se. Všude okolo stříkala voda, jako když se příboj rozbíjí o pobřežní skaliska. Mnoho sáhů od lodi se rozevřela hladina, ze které vystoupilo obrovité zelené tělo a neuvěřitelnou rychlostí se blížilo k lodi. Iseiah v kapse sevřel malou lasturu - talisman co dostal od své ženy - a zavřel oči. Vlastně ani nemusel vyjíždět...

Za několik minut bylo moře opět klidné. Na hladině se pohupovaly zbylé trosky Modré Sůvy. Většinu z nich však spolkly temné hlubiny oceánu. V ten samý okamžik, v malé chatě v klidné zátoce, mladé ženě vypadla z rukou miska a pukla na dvě části.

Slyšte, slyšte!

Po kraji se povídá, že do Minocu přijel kupec z dalekých krajů. Někteří říkají, že je mág, jiní zase, že je vynálezce. Pronajal si část jednoho z Minockých obchodů...přesto však nemá žádné zboží k prodeji. Jediné co udělal je to, že nainstaloval do místnosti podivuhodný stroj...

Přistěhovalý obchodník

Byl horký letní den. Slunce na nebi opisovalo nejvyšší křivku a nenápadná postavička se blížila k branám města. Oblečení bylo pokryto vrstvou silničního prachu ale i přesto bylo vidět ne zrovna levné oblečení. Postavička mířila přímo na radnici města. "Dobrý den, Pírko Dřevinský jméno mé..." řekl pocestný, když vešel do radničního domu. Za stolečkem zrovna sepisoval papíry starostova pravá ruka Bobromir Zoubek. "Dobrý den cizinče, co si přejete?" otázal se Bobromir. "Přišel jsem z dalekých zemí a po cestě, v každé zemi navštívím hlavní město, kde žádám o pomoc. A totéž učiním i zde. Naše země postrádá materiály pro stavby domů. Země byla sužována válkami a veškeré stromy byly pokáceny a využity k obraným a útočným účelům. V důsledku toho nám vyhynuli opeřenci a nemáme ani pírka. Proto vás žádám o materiální podporu..."
Bobromir se chvíli díval na cizince a pak se zeptal: "No a co za to bude?"
"Jistě, nebude to zadarmo" řekl Pírko. "Nejschopnější tři lidé z vaší země budou odměněni nějakými kousky z pánova stáda, dvorní kouzelník také něco připravil."
"Tak tedy dobrá. V místní bance bude přistavena truhla. Oznámím to bankéřovi, aby se o to postaral a řeknu mu, aby vám předal od truhly klíče. Je to vše, co pro vás mohu udělat?, zeptal se Bobromir"
"Jistě je to vše. A děkuji..." tyto slova už letěly jen přes zavírající se dveře. Pírko Dřevinský se zabydlel v jednom z městských hostinců a čeká, jak to všechno dopadne...

Pravidla:
V hlavní Britské bance je umístěna truhla. Do této truhly vhazujte pytlíky s peřím a dřevem. Pírka jsou hodnocena dvěma body, dřevo jedním bodem. V pytlíku musí být rovněž knížka, do které se podepište, že jste to vhodili zrovna vy. Soutěž bude trvat do neděle 27.5.2007 20:00, kdy během večera vypíšu sem první tři vítěze. Ceny prozrazovat nebudu.
Soutěž je vhodná zejména pro začínající hráče

Dr.Kruxminor

---------------------------------------------------------
Nadešel den odjezdu. Pírko Dřevinský dopil poslední korbel pěnivého moku a šel za bankéřem. Cestou si našel dva silné klučiny, aby mu pomohli naložit pytle s peřím a klády dřeva na vozy. Vešel do banky: "Dobrý den pane Šrajtofla, přišel jsem si pro dřevo a pírka, co sem ukládali hodní lidé, kteří chtěli pomoci mojí zemi". "Ach ano, pan Dřevinský, pojďte za mnou, mám to uschované tady" řekl Hynek Šrajtofla, rozhazujíce rukama při tom a ukazujíc na dveře za jeho zády. Pomocníci naložili vozy a Pírko Dřevinský se vydal s dobrým pocitem k domovu...

Výsledky naleznete <a href="http://www.darkparadise.cz/Forum/viewtopic.php?t=1773">zde</a&gt;.