V malinkém domě, v komůrce s oknem na pavlač, bydlel starý děda. Byl docela sám, jen s fajfčičkou vysedával odpoledne na dvorečku a rozhlížel se po okolí. Jednou krátce po poledni k němu na dvorek přišel sousedovic Toníček s Madlenkou: "dědečku, nás už nebaví si hrát, vyprávěj nám nějakou pohádku". Dědeček byl celý veselý z toho, že si na něj někdo vzpomněl, ale najednou, jak chtěl honem něco vyprávět, nevěděl vlastně o čem. Až z čista jasna si vzpomněl, že mu kdysi jeho děd vyprávěl o nejkrásnějších Vánocích, který kdy zažil. Přitáhl si beranici, aby mu pod ní nefoukal vítr, připálil si svou dýmku a jal se tedy do vypravování příběhu, který se opravu stal... "Inu děti, před několika lety, žil pán, kterému se říkalo Vánoční skřítek. Skřítek, protože byl maličkatý a vánoční, protože jeho pracovní náplň spočívala hlavně v časech vánočních. Chodil dům od domu, od vesnice k vesnici, až na samotný kraj a zvonil na měděný zvon, který sebou nosil. Tak oznamoval, že se blíží čas Vánoc. Ale nechodil sám, v každé vesnici se k němu přidala kupa dětí, žen a mužů. Všichni si zpívali koledy, vypravovali si co se jim přihodilo vtipného v práci, jak ženy připálily cukroví či vánočku a děti jaké lumpárny letos vyvedly. V každé vesničce byla hospůdka, kde se ohřáli, najedli a nabrali sílu, aby pokračovali v cestě. Byla to čistá nádhera, pochodující dav lidí plný radosti, který dál šířil Vánočního ducha. Kdekoliv se ozval ten ton BIM-BAM BIM-BAM, tam bylo veselo. Když rozdali kousek vánočního světla v každém zapadlém koutu světa, všude byla láska, radost a pohoda, celičký svět vám dočista zářil štěstím. Každičký rok se to opakovalo, nikdo nebyl na světě o svátkách sám, všichni cítili tu atmosféru, kterou sem Vánoční skřítek dopravil. Na jeho počest se vystavělo několik zvonic, aby si to lidé pamatovali a kdokoliv zazvonil, tak aby pocítil ten příval vánoční energie a rozdával jí dál." Maminka Toníka a Madlenky dědečka přerušila ve vyprávění, neboť byl již čas štědrovečerního pohoštění a děti musely domů. Oba rychle utíkaly domů za maminkou, ale za krátkou chvilku se vrátili a požádali dědečka zda by nešel s nimi a po večeři nešli všichni obejít pár míst na světě a zazvonit si pro radost. Každý, kdo se k nim přidá a zazvoní na sedm zvonů bude štědře odměněn. A komu se podaří zazvonit na zvon bez toho, aniž by cestou "zaváhal" bude odměněn ještě štědřeji.