Questy

D'Harunova cesta

Malé lístky keřů se jemně třepetaly v lehkém vánku příjemně chladícím v parném letním dni. Do křovinatého komplexu vkročil mladík v lesklé zbroji s mečem zastrčeným v pochvě a vyčnívajícím zpoza šedé róby. Podpíral staršího, na první pohled zraněného muže v ušpiněném hábitu. Procházeli mezi hustými vysokými keři, záměrně chaoticky uspořádanými v různě propletených uličkách.

Bojovník znal dobře cestu, však tudy šel už tolikrát. Asi po deseti minutách chůze se před nimi na travnatém palouku uprostřed bludiště vztyčila kamenná věž. Stály zde i další domy a na dveře jednoho z nich muž stále podpíraje raněného zaklepal. Dveře se téměř ihned otevřely a z domu zavanul osvěžující ledový chlad.
"Zdravím Iorlisi, koho pak nám to neseš?" optal se muž podobně ustrojený jako bojovník.
"Dobrý den, Mardene, nějaký čaroděj, našel jsem ho nedaleko lesů Skara Brae, ležel u cesty, nejspíš ho přepadli lapkové, poslední dobou jsou jich plné lesy. Potřebuje ošetřit."

Iorlis donesl čaroděje do jednoho z pokojů a Marden odběhl za roh, odkud po chvíli vyšel s léčitelem. Všichni tři se skláněli nad čarodějem ležícím v bezvědomí na posteli. Mág otevřel na chvíli oči, omámen zraněním a utišujícími prostředky léčitele.
"Hemm... kde to jsem... kdo jssste?" otázal se malátným hlasem.
"Klid, klid, starče, na řeči bude dost času později, teď musíte ležet, dokud se rány nezacelí." Až s podivem se pod rukama léčitele zranění hojila hodinu od hodiny, večer už mohl mág sedět na posteli a jíst.

Dalšího dne zrána dokulhal čaroděj do jídelny, kde právě snídali ostatní muži. Ti na něj upřeli svoje pohledy.
"Dobré ráno ve spolek" pozdravil stařec.
"Vítáme tě, posaď se k nám, vidím, že ses skoro úplně zotavil. Za to můžeš děkovat našemu léčiteli Morganovi."
"Ovšem, děkuji vám všem, zcela jistě bych zahynul skrze svoje zranění nebo by mě roztrhali vlci. Abych uvedl vše na pravou míru, mé jméno je D'Harun, pocházím z jeskynního města Windu a sloužím tam spolku bojových mágů. Jel jsem ze Skara Brae s vzácným receptem na posílení zbraní, ale asi mě někdo prozradil a v lesích za městem mne přepadli bandité, tam, kde jste mě nejspíše vy našli. Nevím, jak se vám odvděčit." řekl zamyšleně mág.

"Dostal ses, milý D'Harune, do sídliště paladinů. Rádi jsme ti pomohli, odměna nebude nutná. Poslední dobou skoro neustále léčíme a vypomáháme kněžím v klášteře. Ačkoli nosíme zbroj a meč, naše umění boje nedosahuje valné úrovně od doby, kdy zemřel poslední Velmistr boje Torgar, a to už je pěknou řádku let."
Čaroděj si něco začal breptat pod vousy. "Ach ano, jistě, jistě, děkuji vám všem znovu, do večera se připravím na cestu a odjedu. Mohl bych se jít podívat do vašich zahrad?"
"Dovoluji ti se procházet našimi zahradami jak je libo, avšak dej pozor, chodby jsou spletité a nebezpečné, abys nezabloudil."

Čaroděj odešel do zahrad a chodil jimi celý den, na papír si značil jakési poznámky.
Odpoledne za ním zavítal Iorlis. "Mistře čaroději, copak tu děláte, smím-li se zeptat?"
"Hmm, cítím v těchto zahradách vyvěrat na pár místech slabý proud magie. Možná by se to k něčemu hodilo, uvidíme."
Iorlis přikývl a odešel zpět do domu. K večeru byl čaroděj, jak slíbil, připraven k odjezdu. Rozloučil se s paladiny u východu ze zahrad, udělal jakési podivné gesto a odjel do lesů. Po D'Harunovi, bojovém mágovi z Windu, zde zůstala magická brána, její účel se ovšem zatím nepodařilo odhalit.