Ministerské výnosy

Zprávy ze severních krajů:

Záhadně zmizel další obyvatel Vesperu. Dnes ráno byl nalezen domek včelařky Mariette s vylomenými dveřmi a doširoka otevřenými okenicemi, kterými lomcoval vítr. Po slečně včelařce ani vidu ani slechu.

--------------------------------------

Dopoledne se sešla městská rada (respektive přeživší část městské rady) Minocu a po krátké diskusi se rozhodla přijmout návrh velitele Malkona. Z Minocu se od dnešní půlnoci stává protekorát pod neomezenou správou Malkona, Lorda Protektora. Jeho bojovníci by do města měli dorazit během zítřejšího dne. Obyvatelstvo je povinno poslouchat příkazy nového správce města a dodržovat zákony, které vydá.

-----------------------------------------

Do Vesperu dorazil posel od nekromantky Tresil Nereke s další znepokojivou zprávou:

Prastarý Liche King of Agmar, jehož hrobka je hluboko pod Vesperským hřbitovem, a kterého před několika dny přemohla skupina dobrodruhů, není mrtev. Zdroj jeho životní síly je zřejmě ukryta jinde než v jeho těle. Dokud nebude tento zdroj nalezen, je Liche prakticky nesmrtelný, po smrti se vždy za několik dní znovu vzkřísí k životu. Lich King tak kdesi pod Vesperským hřbitovem znovu spřádá své plány. Je velice rozzuřený, že byla jeho hrobka vyrabována a chystá strašlivou pomstu. Podařilo se mi ovládnout několik jeho služebníků a získat od nich informace. Dnes v 22:00 chystá na Vesperském hřbitově magický rituál, při kterém chce vyvolat z hlubin záhrobí samotnou Smrt. Pokud nebude rituál přerušen, Smrt se zjeví ve své hmotné formě, vtrhne do Vesperu a zabije vše živé! Na zastaveni Krále Lichů mé omezené síly nestačí. Musíte rituál přerušit, jinak je s Vesperem konec.

Tresil Nereke

(Vyvolávání se nepodařilo zabránit a Smrt ve své hmotné formě vstoupila do Vesperu. Bojovníci se sešli ve velkém počtu a nakonec za cenu mnoha obětí se podařilo Smrt přemoci a poslat ji zpět do záhrobí. Hned poté město napadla smečka vlků vedená několika vlkodlaky. Naštěstí byla mnohem menší než ta která noc předtím vyplenila Minoc, a proto se jí podařilo odrazit.)

Přez most přešel mohutný válečník, jehož zbroj nesla známky mnoha bitev a šarvátek. Pohrdavým pohledem si změřil vystrašené měšťany postávající všude kolem a nervózně hledící přez řeku k temným obrysům lesa, jakoby z něj každou chvíli měla vyrazit smečka krvežíznivých vlků. Prošel podél hranic, na nichž se spalovaly hromady mrtvol .. černý štiplavý kouř stoupal k nebesům. Z dolů se už opět ozývaly údery krumpáčů a skřípot důlních vozíků, ani noční tragédie nedokázala zastavit důlní činnost. Válečník došel až k městské bance, na které byly pověšené dlouhé seznamy mrtvých, vytáhl z tlumoku kus pergamenu a připevnil ho na zeď banky:

Ja Malkon, velitel žoldáckých vojsk nabízím tímto obyvatelům Minocu svou pomoc. Vaši vlastní bojovníci se ukázali jako naprosto neschopní v obraně města proti hordě vlků. Já a mí muži jsme ochotni a schopni zajistit městu bezpečí. Výměnou za vaši ochranu žádám pouze 50% výdělků z místních dolů a absolutní rozhodovací pravomoce co se města týče. Zdá se vám to snad jako příliš vysoká cena za vaše životy a životy vašich žena dětí, které pokud mou nabídku nepříjmete budou vlky roztrhány na kusy? A vlci se dříve nebo později vrátí, tím si buďte jisti. Kdo vás potom ochraní? Ta banda rádoby hrdinů kteří vás nechali napospas minule? Má vojska jsou zocelena mnoha krutými boji a zajistí vám bezpečí a klid na práci.

Malkon

Porážka! Obrovská vlčí smečka vedená desítkami strašlivých vlkodlaků dnes po půlnoci zaútočila na hornické město Minoc. Vlci na hlavu porazili všechny kdo se jim postavil na odpor a vyplenili město. Minoc tak přišel o pětinu svých obyvatel, včetně starosty, který byl nalezen roztrhaný na kusy ve svém domě. Poté co ovládli celé město se vlci stáhli zpět do lesů.

Jedná se o potupnou porážku. Člověk se všemi svými úžasnými zbraněmi a magií byl přemožen pouhou smečkou divoké zvěře (i když organizovanou vlkodlačími vůdci). Navíc, situace na severu se pomalu stává kritickou. Po problémech ve Vesperu je Minocká tragická porážka důkazem, že problémy se netýkají pouze jediného města, ale zasahují celou severní oblast země.

Obyvatelům Vesperu,
pod vaším hřbitovem sídlí koncentrované zlo, jehož moc a síla roste. Cítila jsem jeho přítomnost už při mém příchodu do tohoto kraje a od té doby je stále silnější a silnější. To ono ovládá a dává život nemrtvým na vašem hřbitově.
Dokud tito nemrtví pouze komplikovali práci mých služebníků, byla jsem ochotna je tolerovat, ale včera se mi vloupali do laboratoře a odcizili vzácný svitek. Je v našem společném zájmu, aby to cosi bylo zničeno, ať už je to cokoliv, neboť pokud to někdo nezastaví, brzy se vymkne jakékoliv kontrole a hordy nemrtvých zaplaví Vesper. Jestli vám toto jako důvod nestačí, jsem samozřejmě ochotna nabídnout značnou částku peněz za svůj odcizený svitek "Pojednání o aspektech černé magie".

S pozdravem,

Tresil Nereke

(COMPLETED)

Laboratoř Tresil Nereke vykradena!

...za dveřmi se krčila nesourodá dvojice. Kostlivec, který posledním kostním článkem zkoumal zámek a cosi, co se vzdáleně podobalo člověku, ovšem člověku, kterého něco velmi velkého požvýkalo a pak uprostřed celého procesu vyplivlo a zbytky kamsi na půl roku zahrabalo. Ono cosi zasyčelo na kostru: "Tak se s tím tak nepárej, jestli nás tu ta baba nachytá, udělá z nás kuličky na hraní." Kostra odsekla hlasem, který se nejvíc blížil valounům valícím se po žulových schodech: "Dělám co můžu, je to zakletý. Drž to co ti zůstalo z jazyka za zuby a nech mě pracovat." V tom okamžiku se poslední kůstka na kostlivcově prstě rozzářila, v zámku to klaplo a těžké železné dveře se s lehkým zaskřípěním pootevřely. Kostra se zatvářila spokojeně, pokud se za to dá ovšem pokládat to že rozevřela bezmasé čelisti a prázdné oční důlky jí zasvítily. "Jdem na to. A pamatuj co říkal Mistr. Máme přinést všechny kouzelné svitky co najdeme.", komadovala to hnilobné cosi. To si odpustilo komentář a oba se pustili do zevrubné prohlídky laboratoře nekromantky Tresil Nereke. Každý svitek co našli putoval do velké mošny, kterou měla kostra hozenou přez ramenní kost. "Hele tohle taky?", zarazil se rozžvýkaný zbytek nad světle modrým svitkem. "To nebude kouzelný, jsou na tom normální písmena". "Odkdy umíš číst?!", vyprskla kostra. "Za živa jsem to uměl, ty děravá nádhero.", urazilo se to cosi. "Sem byl vzdělanec... a píše se tu... Kon.. ce.. se... na dům číslo 119.". "No to máš fuk, Mistr řekl všechny svitky, tak všechny. Stejně je to poslední. A mizíme, než nás tu někdo zmerčí!", netrpělivě odchřestila kostra. O chvilku později za nimi zaklaply dveře a dva stíny se rozplynuly ve tmě Vesperského hřbitova.

Zdá se, že bývalý příbytek Tresil už má nové najemníky.
(completed)

Vampíři, upíří a další kdož pijete krev, radno je ve vlastním cechu se porozhlédnouti...

Příběh neznámého

...potkal jsem ho u jednoho opuštěného domu se zatlučenými okenicemi. Jen tam tak stál a smutně hleděl na slepá okna. Přistoupil jsem blíž a pozdravil ho. Nepřítomě pozdrav opětoval, ale když jsem se ho zeptal co se mu stalo, trochu ožil a celý příběh mi vyprávěl. Snad vám bude k užitku:

"Jde o mého přítele, který už bohužel není mezi námi. Jen tenhle dům po něm zůstal. Vždy chtěl mít vlastní střechu nad hlavou a obětoval by pro to snad všechno. A také obětoval to nejcennější, svůj vlastní život. Udělal tu strašnou chybu že si půjčil na stavbu domu od Temných lesních elfů. Však víte co se povídá o jejich majetku a jak ho získali. Ať tak či onak, v nějaké hospodě sehnal prostředníka a peníze opravdu dostal. Dům postavil ale dlouho se z něj netěšil. Kdo ví, za jakých podmínek ty peníze přijal. Jedno je jisté - když přišel čas a Elfové chtěli peníze zpátky nedostali je. Jednoho dne pak můj přítel zmizel a objevil se až za několik dní, polomrtvý na zapraží domu, o kterem tak snil. Ráno, když jsem ho tam objevil, už v něm mnoho života nezbývalo a jen blouznil a vykřikoval nesouvislé věty. Než jsem stihl vyrazit pro pomoc, zemřel mi v náručí. Pozdeji, když jsem se k domu vrátil, abych snad uvnitř uklidil a uspořádal věci mého přítele, zjistil jsem že jsou okenice zatlučené a že dveře nejdou otevřít, prestože se k nim klíč, který měl můj přítel u sebe, hodil. Postupně mi docházelo co se stalo a neuplné věty, ktere můj přítel vyřkl před smrtí. Stal se obětí pomsty Elfů a odstrašujícím příkladem pro ostatní, kteří by je chtěli někdy podvést. Unesli ho a někde ve své svatyni ho utrápili až k smrti. Navíc jeho dům prokleli a magicky ho zapečetili, aby tam stál navěky jako němá připomínka. Tak by to jistě chtěli. Ale ze slov mého přítele vyplynulo, že ona kouzla jsou vázaná na jakýsi mocný svitek, kterým je možné prokletí zrušit. Aby ho více potrápili, ukázali mu ho, když dům proklínali. Svitek pak někam uschovali, protože přítel viděl jak ho nesou pryč. Kam to mi neřekl. To posledni co vykřikoval bylo "...slunce, nééé, slunce néééé...". A to je vše. Teď jen doufám, že se najde někdo, kdo se pokusí svitek najít a bude dům mého přítele užívat ku svému prospěchu. On by si to určitě prál."

...zakončil svoje povídání neznámý. Pak se rozloučil a odešel.

Zdá se, že se nějakému hrdinovi podařilo svitek získat a co nevidět bude mít domek nového obyvatele.
(completed)

Jakoby by problémů ve Vepsperu nebylo málo, na místní hřbitov se navíc přistěhovala Nekromantka jménem Tresil Nereke. Městské radě sice vzkázala že si nepřeje žádné potíže, že se bude snažit udržovat s místními lidmi nekonfliktní vztahy, za což žádá pouze klid pro studium, ale obyvatelům Vesperu její přítomnost na klidu rozhodně nepřidala.

Doba je zlá. Nikdo to neví lépe než obyvatelé města Versper. Podivné události, které před zhruba půl rokem postihly severní oblasti země se opakují: stejné (na léto nezvykle) chladné počasí, stejné agresivní chování lesní zvěře, která se shromažduje ve velkých počtech, napadá stáda dobytka na pastvinách a dokonce i karavany a poutníky cestující podél Černého lesa. Šeptá se o přízračných postavách které se za soumraku pohybují mezi stromy na hranicích města. Starosta dokonce prý spatřil obrovského černého pantera se svítícíma očima, jak se plíží mezi okrajovými domy. Lidé jsou stále nervoznější a vystrašenější.

Vše vyvrcholilo, když se ztratil truhlářuv nejmladší syn Jeník. Ráno se vydal na ryby a už ho nikdo nespatřil. Dva dny na to obrovská smečka rozzuřených a hladových vlků napadla samotné město. Vlci byli naštěstí odraženi a z velké části zabiti, ale jestli si někdo myslel, že tím problémy skončí, tak se hluboce mýlil. V noci došlo k další tragédii: dnes ráno byly nalezeny vyvrácené dveře pekárny, dům prázdný s doširoka otevřenými okny a pekařka Katherine zmizela neznámo kam. Vesperem se šíří strach a panika.

Temna hruza se stahla zpatky do sveho pelechu. Kdo ale vi, kdy se zase objevi ve svete.

Světem chodí temná hrůza. Honba za majetkem je jim neznámá, zato zlo a věčný hlad je žene na jejich pouti vstříc peklu. Nic živého si nemůže být jisto, pokud zkříží jejich temné kroky...

Ve světě objevili se noví, velice nebezpeční mágové. Moudří se domnívají, že povstali ze smrti přímo z Ohnivého jezera. Jsou velmi nebezpeční, potkáte-li je, utečte. Jejich ohnivé srdce jim dává sílu, jíž se žádný smrtelník postavit nemůže, a kdo jej vlastní, prý veliké moci dosáhnouti může. Avšak pozor, jsou nebezpeční, extrémně nebezpeční, a jejich temný duch žije dál i po jejich smrti.
Proto vám radím, vyhněte se jim velkým obloukem!

Pod zemí prýští plamenů řeka,
kdo se bojí, není hloupý
Však neshoří, kdo u ní čeká
neshoří, kdo do ní vstoupí

Znám dvě přenádherné slečny,
zlatem skví se jejích těla
Každá duše po nich touží,
v náručí by je sevřít chtěla

Jako věční němí strážci,
tři děťátka země matky
Pak se další cesta dělí,
jedna z nich nevede zpátky

Vyber cestu bez návratu,
druhá ještě možná není
Neb je nyní uzavřena,
čeká na své otevření

Vyber správnou, dej se po ní,
stín tvoří hora, i tvůj kámen
Pak život tvůj se se zemí spojí,
dřív než stačíš zašeptat amen

Polibek kamene k životu tě vzkřísí,
duše hory duněním se chvěje
Neprorazíš, nepřemluvíš,
jen tónem jemným její srdce pookřeje

Tam, kde sídlí velký drak,
kde dvěma směry dá se dát,
kde magie je nejčernější,
kde sídlí prazlo nejtemnější,
tam otevřena byla cesta
do hlubin temných mágů města.

Najde se hrdinů v této zemi,
kdož pokořit největší zla chtějí?
Kdo prokáže odvahu a zdatnost,
s pokladem spatří čtvrtou místnost
a možná pak někdy amulet složí,
jenž cestu k hrobkám věky střeží.

... včera večer môj dlhoročný služobník a protektor menom Dussan zaniesol obchodnú zmluvu na dodávku 500 ks koží /hides/ a 500 ks kožušín /furs/ kožiarovi Kantonovi do mesta Vesper. Zmluva zaručovala po dodaní objednaného tovaru odmenu 99 000 gp z pokladnice vojvodu Yewského . Ako býva zvykom, na potvrdenie dobrého obchodu sa vypilo niekoľko džbánov medoviny v miestnom hostinci známom aj svojou dobrou varenou kozľacinou. Dobrú náladu však milým popíjajúcim pokazil šikovný zlodejíček , ktorý im v snahe obohatiť sa ukradol mešce a spolu s nimi aj spomínanú zmluvu. Okradnutí páni nelenili a dali sa do naháňania dotýčného lapku . Ich beh poznačený niekoľkými džbánmi medoviny a misami kozľaciny nestačil na to, aby šikovného zlodejíčka dobehli. Prenasledovali ho bezvýsledne až na mólo miestneho prístavu, kde sa podgurážení kožiar šmykol a spadol do mora, Dussan nelenil a skočil za neštastníkom aby ho vytiahol z vody a jediné čo ešte videli bolo ako zlodejíček mizne v magickej bráne na okraji móla, ale oni ňou za ním nemohli prejsť. Nemohli ňou prejsť ani členovia mojej osobnej gardy /vraj sú veľmi skúsení/. Ako trest pre kožiara som vypovedal jeho služby.
A preto dávam na vedomie, že ten kto nám donesie zmiznutú obchodnú zmluvu a spolu s ňou aj tovar na nej objednaný, obdrží od nás už spomínanú odmenu 99 000 gp + prémiu 1000 gp spolu 100 000 gp .

(completed by Exorcist)

Moře bylo neklidné a pohrávalo si s malou loďí jako s hračkou. Úlovek byl skvělý, ostatně jako vždy na tomto místě. Sem žádný jiný rybář nejezdil a ryby tu jakoby samy skákaly do sítí. Starý rybář si v duchu pogratuloval za ten dobrý nápad jezdit rybařit tak daleko od obydlených krajů. Ani se vlastně nedivil, že sem nikdo jiný nejezdí - na tomto bohy zapomenutém místě jako by ležel podivný stín. Ta pochmurná atmosféra na rybáře dopadala stále tíživěji jak den pokročil a blížil se večer. Dnes obzvláště silně. Rozhodl se raději smotat sítě a vyrazit domů. Neróvzně pohlédl k tichému skalnatému pobřeží o které se rozbíjely vlny. Vypadalo divoce, nepřátelsky a opuštěně. A pak to spatřil .. na jedné ze skal zaplálo mihotavé světlo a nad vlnami zazněl vzdálený zpěv. Nádherná omamná píseň beze slov . Rybář v tranzu nasměroval svou loď ke břehu, přitahováný tím zpěvem jako můra ke světlu. Nevnímal nic, ani to když se jeho malá loďka roztříštila o skaliska, ani když jeho umírající tělo pomalu klesalo do svého podmořského hrobu ....

Duhový míček

Našel malé ptáče vypadlé z hnízda, ale to byl chabý oběd. Chvíli váhal, ale pak kosti zahrabal pod starým stromem na horší časy, kdy neuloví nic. Teď pobíhal po lese a každou chvilku dlouze nasával do čumáku vlahý lesní vzduch a doufal, že zachytí pach zajíce. Přiběhl na rozcestí a ucítil velmi příjemnou vůni, kterou ale nedokázal rozpoznat.
Chvíli nerozhodně seděl vprostřed cesty a drbal se za uchem, ale zvědavost mu nakonec nedala. Čenich jej přivedl k malému domku, a tak se opřel packama o parapet a otevřeným oknem nahlížel dovnitř. Vůně se linula z kotlíku, kde bublal bylinkový lektvar. Jeho pozornost však upoutal duhový míč stojící na stole. Fascinovaně pozoroval, jak míček září ve slunci a hraje všemi barvami. Chtěl tu hračku. Jako blesk vskočil oknem do domku a za chvíli už pelášil s duhovým míčkem v tlamě hluboko do lesa.

Veliké zemětřesení zatřáslo dungeonem Pride. Hrdinové, co stačili utéct říkají, že spodní patra už nejsou to co bývala a dá mnohem víc námahy a odříkání, než se tam hrdina probojuje.

Též prý byla zavalena Zkratka, a nikdo z Bohů ji neopraví dokud se dole bude prášit na truhly s poklady, do kterých kromě obvyklé odměny prý z dutiny v klenbě spadnul ďábelský smotek nedozírné ceny.

A poutníci podivné pověsti mluví, že i sklepení, v němž byl chován cizokrajný mustang, se otevřelo, ale možná jsou to jen babské drby.

Pouze kajícný rytíř může dojít odpuštění! Možná jen věta, která v dnešním světě již nic neznamená a možná něco víc... Snad každý svatý rytíř zná příběh o hledání svatého grálu. Avšak ne každý slyšel vyprávět příběh o tajemném kováři, jenž sloužil paladinům za dávných časů. Koval pro ně zbraně a brnění. Byl velmi zručný a rozuměl si do jisté míry i s magií a využíval ji při své práci, jak nejlépe dovedl.
Snad náhoda, snad osud tomu chtěl, že se jednoho dne dostal na pár hodin ke svatému grálu a podařilo se mu vykovat kouzelné brnění nevídané kvality a magických vlastností, které mohli nosit pouze a jen svatí rytíři. Toto brnění vzniklo spojením stříbrných ingotů, vody ze svatého grálu a kovářova umění. Protože kovář měl svatý grál k dispozici jen na několik dní, podařilo se mu vykovat pouze několik kompletních zbrojí. Ale jak už to tak bývá padly tyto vzácné exempláře do rukou temných sil, když byla kovářova dílna vypleněna nestvůrami a ty si je odnesly do svých domovů.
Po světě existuje jen několik zpráv o této zbroji a v některých je psáno, že rytíř, jenž na sebe oblékne celou zbroj je obklopen záhadnou aurou.. Co však tato aura způsobuje zůstává tajemstvím...

Vítr zas svou píseň vyje, podívná to věčná melodie:

Noc jak temný anděl den co den, roztáhne svá sametová křidla nad světem.
Světla ranní paprsky mu život zkrátí, však nebojte se, on se večer na zem vrátí.
Ohnivé a zlaté slunce jasné - zaplane, hoří a pak zhasne.
Krvavý soumrak až zbarví mraky, slunce jde spát a já taky.
Měsíc pak zas na obloze vyjede ve svém stříbroskvoucím voze.