Ministerské výnosy

Laboratoř Tresil Nereke vykradena!

...za dveřmi se krčila nesourodá dvojice. Kostlivec, který posledním kostním článkem zkoumal zámek a cosi, co se vzdáleně podobalo člověku, ovšem člověku, kterého něco velmi velkého požvýkalo a pak uprostřed celého procesu vyplivlo a zbytky kamsi na půl roku zahrabalo. Ono cosi zasyčelo na kostru: "Tak se s tím tak nepárej, jestli nás tu ta baba nachytá, udělá z nás kuličky na hraní." Kostra odsekla hlasem, který se nejvíc blížil valounům valícím se po žulových schodech: "Dělám co můžu, je to zakletý. Drž to co ti zůstalo z jazyka za zuby a nech mě pracovat." V tom okamžiku se poslední kůstka na kostlivcově prstě rozzářila, v zámku to klaplo a těžké železné dveře se s lehkým zaskřípěním pootevřely. Kostra se zatvářila spokojeně, pokud se za to dá ovšem pokládat to že rozevřela bezmasé čelisti a prázdné oční důlky jí zasvítily. "Jdem na to. A pamatuj co říkal Mistr. Máme přinést všechny kouzelné svitky co najdeme.", komadovala to hnilobné cosi. To si odpustilo komentář a oba se pustili do zevrubné prohlídky laboratoře nekromantky Tresil Nereke. Každý svitek co našli putoval do velké mošny, kterou měla kostra hozenou přez ramenní kost. "Hele tohle taky?", zarazil se rozžvýkaný zbytek nad světle modrým svitkem. "To nebude kouzelný, jsou na tom normální písmena". "Odkdy umíš číst?!", vyprskla kostra. "Za živa jsem to uměl, ty děravá nádhero.", urazilo se to cosi. "Sem byl vzdělanec... a píše se tu... Kon.. ce.. se... na dům číslo 119.". "No to máš fuk, Mistr řekl všechny svitky, tak všechny. Stejně je to poslední. A mizíme, než nás tu někdo zmerčí!", netrpělivě odchřestila kostra. O chvilku později za nimi zaklaply dveře a dva stíny se rozplynuly ve tmě Vesperského hřbitova.

Zdá se, že bývalý příbytek Tresil už má nové najemníky.
(completed)

Vampíři, upíří a další kdož pijete krev, radno je ve vlastním cechu se porozhlédnouti...

Příběh neznámého

...potkal jsem ho u jednoho opuštěného domu se zatlučenými okenicemi. Jen tam tak stál a smutně hleděl na slepá okna. Přistoupil jsem blíž a pozdravil ho. Nepřítomě pozdrav opětoval, ale když jsem se ho zeptal co se mu stalo, trochu ožil a celý příběh mi vyprávěl. Snad vám bude k užitku:

"Jde o mého přítele, který už bohužel není mezi námi. Jen tenhle dům po něm zůstal. Vždy chtěl mít vlastní střechu nad hlavou a obětoval by pro to snad všechno. A také obětoval to nejcennější, svůj vlastní život. Udělal tu strašnou chybu že si půjčil na stavbu domu od Temných lesních elfů. Však víte co se povídá o jejich majetku a jak ho získali. Ať tak či onak, v nějaké hospodě sehnal prostředníka a peníze opravdu dostal. Dům postavil ale dlouho se z něj netěšil. Kdo ví, za jakých podmínek ty peníze přijal. Jedno je jisté - když přišel čas a Elfové chtěli peníze zpátky nedostali je. Jednoho dne pak můj přítel zmizel a objevil se až za několik dní, polomrtvý na zapraží domu, o kterem tak snil. Ráno, když jsem ho tam objevil, už v něm mnoho života nezbývalo a jen blouznil a vykřikoval nesouvislé věty. Než jsem stihl vyrazit pro pomoc, zemřel mi v náručí. Pozdeji, když jsem se k domu vrátil, abych snad uvnitř uklidil a uspořádal věci mého přítele, zjistil jsem že jsou okenice zatlučené a že dveře nejdou otevřít, prestože se k nim klíč, který měl můj přítel u sebe, hodil. Postupně mi docházelo co se stalo a neuplné věty, ktere můj přítel vyřkl před smrtí. Stal se obětí pomsty Elfů a odstrašujícím příkladem pro ostatní, kteří by je chtěli někdy podvést. Unesli ho a někde ve své svatyni ho utrápili až k smrti. Navíc jeho dům prokleli a magicky ho zapečetili, aby tam stál navěky jako němá připomínka. Tak by to jistě chtěli. Ale ze slov mého přítele vyplynulo, že ona kouzla jsou vázaná na jakýsi mocný svitek, kterým je možné prokletí zrušit. Aby ho více potrápili, ukázali mu ho, když dům proklínali. Svitek pak někam uschovali, protože přítel viděl jak ho nesou pryč. Kam to mi neřekl. To posledni co vykřikoval bylo "...slunce, nééé, slunce néééé...". A to je vše. Teď jen doufám, že se najde někdo, kdo se pokusí svitek najít a bude dům mého přítele užívat ku svému prospěchu. On by si to určitě prál."

...zakončil svoje povídání neznámý. Pak se rozloučil a odešel.

Zdá se, že se nějakému hrdinovi podařilo svitek získat a co nevidět bude mít domek nového obyvatele.
(completed)

Jakoby by problémů ve Vepsperu nebylo málo, na místní hřbitov se navíc přistěhovala Nekromantka jménem Tresil Nereke. Městské radě sice vzkázala že si nepřeje žádné potíže, že se bude snažit udržovat s místními lidmi nekonfliktní vztahy, za což žádá pouze klid pro studium, ale obyvatelům Vesperu její přítomnost na klidu rozhodně nepřidala.

Doba je zlá. Nikdo to neví lépe než obyvatelé města Versper. Podivné události, které před zhruba půl rokem postihly severní oblasti země se opakují: stejné (na léto nezvykle) chladné počasí, stejné agresivní chování lesní zvěře, která se shromažduje ve velkých počtech, napadá stáda dobytka na pastvinách a dokonce i karavany a poutníky cestující podél Černého lesa. Šeptá se o přízračných postavách které se za soumraku pohybují mezi stromy na hranicích města. Starosta dokonce prý spatřil obrovského černého pantera se svítícíma očima, jak se plíží mezi okrajovými domy. Lidé jsou stále nervoznější a vystrašenější.

Vše vyvrcholilo, když se ztratil truhlářuv nejmladší syn Jeník. Ráno se vydal na ryby a už ho nikdo nespatřil. Dva dny na to obrovská smečka rozzuřených a hladových vlků napadla samotné město. Vlci byli naštěstí odraženi a z velké části zabiti, ale jestli si někdo myslel, že tím problémy skončí, tak se hluboce mýlil. V noci došlo k další tragédii: dnes ráno byly nalezeny vyvrácené dveře pekárny, dům prázdný s doširoka otevřenými okny a pekařka Katherine zmizela neznámo kam. Vesperem se šíří strach a panika.

Temna hruza se stahla zpatky do sveho pelechu. Kdo ale vi, kdy se zase objevi ve svete.

Světem chodí temná hrůza. Honba za majetkem je jim neznámá, zato zlo a věčný hlad je žene na jejich pouti vstříc peklu. Nic živého si nemůže být jisto, pokud zkříží jejich temné kroky...

Ve světě objevili se noví, velice nebezpeční mágové. Moudří se domnívají, že povstali ze smrti přímo z Ohnivého jezera. Jsou velmi nebezpeční, potkáte-li je, utečte. Jejich ohnivé srdce jim dává sílu, jíž se žádný smrtelník postavit nemůže, a kdo jej vlastní, prý veliké moci dosáhnouti může. Avšak pozor, jsou nebezpeční, extrémně nebezpeční, a jejich temný duch žije dál i po jejich smrti.
Proto vám radím, vyhněte se jim velkým obloukem!

Pod zemí prýští plamenů řeka,
kdo se bojí, není hloupý
Však neshoří, kdo u ní čeká
neshoří, kdo do ní vstoupí

Znám dvě přenádherné slečny,
zlatem skví se jejích těla
Každá duše po nich touží,
v náručí by je sevřít chtěla

Jako věční němí strážci,
tři děťátka země matky
Pak se další cesta dělí,
jedna z nich nevede zpátky

Vyber cestu bez návratu,
druhá ještě možná není
Neb je nyní uzavřena,
čeká na své otevření

Vyber správnou, dej se po ní,
stín tvoří hora, i tvůj kámen
Pak život tvůj se se zemí spojí,
dřív než stačíš zašeptat amen

Polibek kamene k životu tě vzkřísí,
duše hory duněním se chvěje
Neprorazíš, nepřemluvíš,
jen tónem jemným její srdce pookřeje

Tam, kde sídlí velký drak,
kde dvěma směry dá se dát,
kde magie je nejčernější,
kde sídlí prazlo nejtemnější,
tam otevřena byla cesta
do hlubin temných mágů města.

Najde se hrdinů v této zemi,
kdož pokořit největší zla chtějí?
Kdo prokáže odvahu a zdatnost,
s pokladem spatří čtvrtou místnost
a možná pak někdy amulet složí,
jenž cestu k hrobkám věky střeží.

... včera večer môj dlhoročný služobník a protektor menom Dussan zaniesol obchodnú zmluvu na dodávku 500 ks koží /hides/ a 500 ks kožušín /furs/ kožiarovi Kantonovi do mesta Vesper. Zmluva zaručovala po dodaní objednaného tovaru odmenu 99 000 gp z pokladnice vojvodu Yewského . Ako býva zvykom, na potvrdenie dobrého obchodu sa vypilo niekoľko džbánov medoviny v miestnom hostinci známom aj svojou dobrou varenou kozľacinou. Dobrú náladu však milým popíjajúcim pokazil šikovný zlodejíček , ktorý im v snahe obohatiť sa ukradol mešce a spolu s nimi aj spomínanú zmluvu. Okradnutí páni nelenili a dali sa do naháňania dotýčného lapku . Ich beh poznačený niekoľkými džbánmi medoviny a misami kozľaciny nestačil na to, aby šikovného zlodejíčka dobehli. Prenasledovali ho bezvýsledne až na mólo miestneho prístavu, kde sa podgurážení kožiar šmykol a spadol do mora, Dussan nelenil a skočil za neštastníkom aby ho vytiahol z vody a jediné čo ešte videli bolo ako zlodejíček mizne v magickej bráne na okraji móla, ale oni ňou za ním nemohli prejsť. Nemohli ňou prejsť ani členovia mojej osobnej gardy /vraj sú veľmi skúsení/. Ako trest pre kožiara som vypovedal jeho služby.
A preto dávam na vedomie, že ten kto nám donesie zmiznutú obchodnú zmluvu a spolu s ňou aj tovar na nej objednaný, obdrží od nás už spomínanú odmenu 99 000 gp + prémiu 1000 gp spolu 100 000 gp .

(completed by Exorcist)

Moře bylo neklidné a pohrávalo si s malou loďí jako s hračkou. Úlovek byl skvělý, ostatně jako vždy na tomto místě. Sem žádný jiný rybář nejezdil a ryby tu jakoby samy skákaly do sítí. Starý rybář si v duchu pogratuloval za ten dobrý nápad jezdit rybařit tak daleko od obydlených krajů. Ani se vlastně nedivil, že sem nikdo jiný nejezdí - na tomto bohy zapomenutém místě jako by ležel podivný stín. Ta pochmurná atmosféra na rybáře dopadala stále tíživěji jak den pokročil a blížil se večer. Dnes obzvláště silně. Rozhodl se raději smotat sítě a vyrazit domů. Neróvzně pohlédl k tichému skalnatému pobřeží o které se rozbíjely vlny. Vypadalo divoce, nepřátelsky a opuštěně. A pak to spatřil .. na jedné ze skal zaplálo mihotavé světlo a nad vlnami zazněl vzdálený zpěv. Nádherná omamná píseň beze slov . Rybář v tranzu nasměroval svou loď ke břehu, přitahováný tím zpěvem jako můra ke světlu. Nevnímal nic, ani to když se jeho malá loďka roztříštila o skaliska, ani když jeho umírající tělo pomalu klesalo do svého podmořského hrobu ....

Duhový míček

Našel malé ptáče vypadlé z hnízda, ale to byl chabý oběd. Chvíli váhal, ale pak kosti zahrabal pod starým stromem na horší časy, kdy neuloví nic. Teď pobíhal po lese a každou chvilku dlouze nasával do čumáku vlahý lesní vzduch a doufal, že zachytí pach zajíce. Přiběhl na rozcestí a ucítil velmi příjemnou vůni, kterou ale nedokázal rozpoznat.
Chvíli nerozhodně seděl vprostřed cesty a drbal se za uchem, ale zvědavost mu nakonec nedala. Čenich jej přivedl k malému domku, a tak se opřel packama o parapet a otevřeným oknem nahlížel dovnitř. Vůně se linula z kotlíku, kde bublal bylinkový lektvar. Jeho pozornost však upoutal duhový míč stojící na stole. Fascinovaně pozoroval, jak míček září ve slunci a hraje všemi barvami. Chtěl tu hračku. Jako blesk vskočil oknem do domku a za chvíli už pelášil s duhovým míčkem v tlamě hluboko do lesa.

Veliké zemětřesení zatřáslo dungeonem Pride. Hrdinové, co stačili utéct říkají, že spodní patra už nejsou to co bývala a dá mnohem víc námahy a odříkání, než se tam hrdina probojuje.

Též prý byla zavalena Zkratka, a nikdo z Bohů ji neopraví dokud se dole bude prášit na truhly s poklady, do kterých kromě obvyklé odměny prý z dutiny v klenbě spadnul ďábelský smotek nedozírné ceny.

A poutníci podivné pověsti mluví, že i sklepení, v němž byl chován cizokrajný mustang, se otevřelo, ale možná jsou to jen babské drby.

Pouze kajícný rytíř může dojít odpuštění! Možná jen věta, která v dnešním světě již nic neznamená a možná něco víc... Snad každý svatý rytíř zná příběh o hledání svatého grálu. Avšak ne každý slyšel vyprávět příběh o tajemném kováři, jenž sloužil paladinům za dávných časů. Koval pro ně zbraně a brnění. Byl velmi zručný a rozuměl si do jisté míry i s magií a využíval ji při své práci, jak nejlépe dovedl.
Snad náhoda, snad osud tomu chtěl, že se jednoho dne dostal na pár hodin ke svatému grálu a podařilo se mu vykovat kouzelné brnění nevídané kvality a magických vlastností, které mohli nosit pouze a jen svatí rytíři. Toto brnění vzniklo spojením stříbrných ingotů, vody ze svatého grálu a kovářova umění. Protože kovář měl svatý grál k dispozici jen na několik dní, podařilo se mu vykovat pouze několik kompletních zbrojí. Ale jak už to tak bývá padly tyto vzácné exempláře do rukou temných sil, když byla kovářova dílna vypleněna nestvůrami a ty si je odnesly do svých domovů.
Po světě existuje jen několik zpráv o této zbroji a v některých je psáno, že rytíř, jenž na sebe oblékne celou zbroj je obklopen záhadnou aurou.. Co však tato aura způsobuje zůstává tajemstvím...

Vítr zas svou píseň vyje, podívná to věčná melodie:

Noc jak temný anděl den co den, roztáhne svá sametová křidla nad světem.
Světla ranní paprsky mu život zkrátí, však nebojte se, on se večer na zem vrátí.
Ohnivé a zlaté slunce jasné - zaplane, hoří a pak zhasne.
Krvavý soumrak až zbarví mraky, slunce jde spát a já taky.
Měsíc pak zas na obloze vyjede ve svém stříbroskvoucím voze.

Nádherný a mámivý proud hudby byl náhle přerušen, když praskla jedna ze strun na magické harfě. A Noční Zpěvačka hořce zaplakala, neb již na světě neexistoval žádný z mistrů, který by dokázal nástroj opravit. A slzy její jí kanuly po tvářích a rozkutálely se jak perly do světa. Jedna z nich skanula do studánky Bohyně. Další sklouzla po kamenné tváři plačící dívky a zapadla do písku u jejích nohou. Třetí dopadla na hrob milenců v posvátné a tiché stromové aleji. Jednu ze slz nalezla na ulici slečna Olga a schovala si ji do svého nočního stolku. Další dopadla na kamennou podlahu jedné z cel. Jistě by tato událost vyvolala u vězňů překvapení, kdyby tu nějací vězni byli. Slza dopadla i doprostřed zahrádky hotelu v opuštěném městě. Tak jako žal Noční Zpěvačky nad zničením milované harfy jest věčný tak i její slzy, které jsou symbolem tohoto smutku, nemohou býti zničeny. Proto, ač dopadla jedna z krůpějí do jezírka žhavé lávy, nebyla lávou sežehnuta a ulpěla na povrchu vroucího magmatu. Poslední ze slz se zakutálela do doupěte velkého černého draka .... Bolest a zármutek změnil duši Noční zpěvačky. Temné a hrozivé tóny se vkradly do jejího srdce a z jejího zpěvu zněla už jen nenávist a zášť k celému světu.

(Completed by Sanct Lor: Ach větře, ty, který tančíš nad mořskými vlnami a za dlouhých bouřlivých nocí zpíváš své teskné písně zbloudilým poutníkům, zazpívej prosím poslední rekviem za Noční Zpěvačku. Již nikdy se její píseň nerozletí vstříci večernímu soumraku .. již nikdy více ... Jen věčné ticho jí provází za brány smrti ....)

Měsíc osvětloval svým stříbřitým světlem ruiny prastarého chrámu upíří bohyně. Moc z něho za ta dlouhá staletí nezbylo. Jen zbytky zdí zarůstající travou. Na kraji palouku klečel upír nad srnou, kterou právě ulovil a hltavě pil čerstvou krev. Byl nahý, dlouhé bílé vlasy mu spadaly do obličeje a v tváři umazané od krve měl zvířecí vítězoslavný výraz. Pak zvedl hlavu a výhružně zasyčel na jednoho z impů, toulajících se kolem, který se odvážil přijít příliš blízko k jeho kořisti. Náhle něco upoutalo jeho zájem, mezi pobořenými zdmi se cosi lesklo v měsíčním světle. Upír se připlazil blíž. Srna, kterou táhl za sebou, nechávala v trávě krvavou stopu. Byl to kámen, černý lesklý kámen vyčnívající ze sutin a skoro zarostlý mechem. Světlo měsíce se odráželo od jeho vyleštěného povrchu. Upír se zájmem rukama odhrabal mech a suť které kámen zakrývaly. Jeho černý povrch byl popsán mnoha znaky. Upír zíral na staré runy a jeho zvířecí mysl náhle zaplavily vzpomínky. Runy, písmo … knihy vázané v kůži čtené kdysi u krbu v němž plápolal oheň … jeho dům, který kdysi míval. Tváře … lidí, jiných upírů … dlouhá podzemní chodba lemovaná rakvemi …. smích …. Gunnare nelévej, noc je ještě mladá … řada upíru sedících kolem velkého kamenného stolu …. města, dlážděné ulice, obchodníci …. Tísníce vzpomínek a obrazů zaplavily jeho mysl jak povodeň. Jak mohl zapomenout? Díval se na černý kámen a začal si náhle uvědomovat významy run na jeho povrchu. Nahoře bylo vyryto šest symbolů: dva ve tvaru kruhu – znamení koloběhu, dvě hvězdy s paprsky rozbíhajícími se do všech stran značící věčnost a dvě runy ve tvaru křídel znamenající volnost nebo osvobození. Pod nimi vyryt dlouhý sloupec run.. Upírovi se jen s obtížemi dařilo je přečíst:

Kde mrtvý spočine cesta tvá začíná,
až z hodin odsype se první vteřina
Spěchej však pomalu, neb marné jsou pokusy,
kdy smrt tvé hodiny rozbije na kusy

Dál volnost pohybu ucítíš v letu,
snadno lze přivyknout vzdušnému světu
Rozleť se, křídla jen roztáhnout stačí
však pozor dej, ostré jsou zobany ptačí

Za říší pavoučí třetí ze symbolů leží,
neprojdeš když žije ten, jenž cestu dál střeží
Zabij ho, jeho smrt sílu ti dodá,
krev teplá, prýštící jak živá voda

Tma, ta tě oblékne, jak šaty nahotu,
jen upír zvykne si na věčnou temnotu
Která pak nasákne prolitou krví
Nebudeš poslední, nebyl si prvý,
kdo temný svět bez světla karmínem zkrápí,
Průchod ten další teď tvůj život trápí

On dál tě nepustí, projít se nedá,
vždyť jen mrtvola k mrtvole na máry sedá
Mrtví tě uženou jak hladoví chrti,
však jinak neprojdeš volností smrti

Skrz věčnost života do krvavých síní,
náš život je věčný, umírají jiní
Životem cizím za průchod se platí,
to jiní jsou oběti, my jsme ti kati

Snaž se a ochoč si tu němou tvář,
ona je můra a ty ohně zář
Nalákej, ovládni, pak život jí spal,
jedině takto se dostaneš dál

Koloběh krve hlavu ti zatočí,
jak krvavý rubín blýskne ti do očí
Splyň s oním proudem, nech tokem se vést
pak vstoupíš do síně kamenných hvězd

Bratra tam zabij jak bylo by to poprvé,
hvězdu mu vezmi svou rukou od krve
Zvítězils, nad tebe lepšího upíra není,
Nos hrdě ten symbol co podstatu stone morfu mění …

Upír dočetl jako ve snách, nemohl se soustředit. Hlavou se mu honily myšlenky a vzpomínky, které nedokázal uchopit. Zvuky, hlasy, obrazy z jeho minulosti .. Vykřikl. Měl pocit že se mu rozskočí hlava . Jak jen mohl zapomenout, jak jen mohl na tohle všechno zapomen … Jeho ruka se v panice dotkla zeleného krystalu, který měl zavěšený na krku .... Před černým kamenem stál malý impík a nechápavě zíral. Kámen? Jak ho mohl před chvílí vyděsit tenhle poškrábaný kus skály? Vždyť není ani k jídlu, ani nepředstavuje hrozbu. Jeho myšlenky byly náhle naprosto klidné poskládané do starých známých jednoduchých vzorců. Pohlédl na srnu. Pocit hladu byl vystřídán spokojenou sytosti a únavou z lovu. Nad korunami stromů nebe zesvětlalo přicházejícím úsvitem. Bleděmodrý imp nespokojeně zasyčel a rozletěl se do pralesa ...

V lesích se objevil nový druh dravé šelmy, kardinál nechal vyhlásit, že ten, kdo první přivede 10 kusů tohoto dravého zvířete do kardinálova paláce získá tučnou odměnu.
(řešení: sáček s 10 kusy vhoďte se svým jménem do bedny u paláce a napište page)

---
Splněno - Kardinál v brzké době vypraví poselstvo s odměnou za naháněči zvěře gildy Sanct Lor pod vedením Johna Dunbara IV.

Vendoři v městě Delucii po řádění zločince Arcnagona sbalili svých pět švestek a šli hledat lepší útočiště.